Tudy cesta určitě nevede

Lékaři jsou vystrašeni stoupající agresivitou pacientů, zvláště když se množí tragické případy končící těžkými zraněními i smrtí. Mnozí proto požadují, aby lékaři při výkonu služby požívali status veřejného činitele. Jak uvádí Zdeněk Vališ, k této myšlence se čas od času upínají i příslušníci jiných profesí.

Když někdo napadne veřejného činitele, vystavuje se obvykle riziku vyššího trestu, než když je obětí normální občan-nečinitel. Z tohoto konstatování by tedy logicky vyplývalo, že drtivá většina lidí si důkladně rozmyslí pouštět se do půtky s veřejným činitelem. Potíž je v tom, že si to rozmyslí pouze drtivá většina. Ale co ta zbývající menšina? Stovky zbitých a zraněných policistů, tedy veřejných činitelů, by mohly vyprávět. Mlčky o oné menšině bohužel svědčí i výčet těch policistů, kteří byli ve službě zabiti. Psychicky narušené jedince, maniaky či prostě chladnokrevné zabijáky statut veřejného činitele nezastaví. Přesto o jeho přiznání usilují nejrůznější profese. Nedávno se třeba ozvali učitelé, kteří rovněž velmi intenzivně pociťují rostoucí agresivitu. Trpělivost některým došla ve chvíli, kdy na jedné z jihlavských škol už musela být dočasně zřízena provizorní policejní stanice, aby tak byli učitelé chráněni před rozběsněnými rodiči mladých delikventů. Také v tomto případě by ale institut veřejného činitele stěží nahradil tuto policejní fyzickou ochranu. Asi před třemi roky odmítl Parlament přiznat tento status příslušníkům lesní, myslivecké a rybářské stráže, stejně jako strážcům přírody. Ti zase musí čelit pytlákům všeho druhu, organizovaným až do gangů, které si rozdělují celá teritoria pro výlov ryb, odchyt zvěře i pro odbyt. Také jejich drancování provází vysoká agresivita a brutalita. Při incidentech s pytláky už došlo k těžkým zraněním a dokonce úmrtím. Podle činitelů rybářských a mysliveckých sdružení nemají při současné právní úpravě jejich pracovníci žádnou ochranu a může si na ně kdokoli dovolit. Široká veřejnost většinou s lidmi od vody i s lesáky sympatizuje a status veřejného činitele by jim klidně přiznala. Zákonodárci jsou jiného názoru. Mimo jiné je znepokojuje fakt, že příliš velké množství lidí by dostalo příliš velké pravomoci. Třeba by pak také chtěli mít větší moc i listonoši, průvodčí a revizoři. Různých zástupců státu už nyní máme habaděj. Za chvíli by si už veřejnost mohla připadat jako za minulého režimu. Jen si vzpomeňme na ty různé činitele v podobě pomocníků veřejné bezpečnosti, pohraniční stráže, veřejného pořádku a vůbec čehokoli. Činitelů neboli orgánů bylo tolik, že vyvolat rvačku někde v hospodě znamenalo koledovat si o obvinění z napadení hned několika veřejných činitelů. Je zřejmé, že tudy dnes určitě cesta nevede. Je zde ale ještě jeden problém, který učitelům, lékařům, porybným či lesníkům asi uniká. Kromě trestného činu útoku na veřejného činitele totiž trestní zákon obsahuje i ustanovení o zneužívání pravomoci veřejného činitele, popřípadě o maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Zvláště toto druhé ustanovení by u zmíněných profesí mohlo vést k velice kuriózním situacím.