Jaký je život na papežské koleji Nepomucenum? Žádné strohé cely, ale pokoje s internetem
Papežská kolej Nepomucenum je pro české a moravské bohoslovce v Římě. Dnes stojí mezi ostatními domy, i když původně tu stála osamocená jako palác v bažinaté krajině. Víte, jak tady vypadá bydlení? Jestli mají studenti a kněží internet? A co třeba jedí? A proč tu jsou děti českých krajanů?
Nejen na tyto otázky odpověděl vicerektor Vojtěch Pokorný, který je tu sedm let. Jak připomněl, kolej Nepomucenum byla slavnostně otevřená v roce svatováclavského jubilea 1929.
"Navázala na kolej, která už předtím byla v Římě na jiném místě. Jmenovala se Bohemicum, ale protože byla potřeba pro Československo kolej větší, tak byla postavená tato budova. Studentů je každý rok zhruba kolem čtyřiceti. Jsou tu bohoslovci, kteří se připravují, že se stanou kněžími. Těch je malá část. Letos jich je sedm. Větší část tvoří kněží jednak z ČR, ale i ze států jako je Indie nebo z různých afrických států. Takže z celého světa."
Jak probíhá ten výběr?
"Když se budeme bavit o českých studentech, probíhá to tak, že biskupové rozhodnou, kdo by měl prohloubit své znalosti, a tak oni vybírají studenty, kteří přicházejí sem do Říma, a zde mají možnost studovat různé obory."
Jak dlouho to studium trvá?
"Základní studium pro bohoslovce, kteří ještě nejsou kněží, trvá pět let. Většinou studenti začínají v ČR v Praze nebo v Olomouci a zde jsou pak na poslední tři roky studia. A u těch kněží, kteří se sem pak vracejí, aby prohloubili své znalosti, tak studují dva nebo tři roky licenciát, případně na to pak navazující doktorát tři roky. Důležitá etapa zdejší koleje byla během komunismu, kdy sem přicházeli studenti, kteří utíkali z naší země a nemohli se vrátit. Pak tady studovali, zde se připravovali na kněžství a pak působili třeba v zahraničí v různých státech."
Můžete vzpomenout na některé z nich?
"Z těch významných postav, které sem za komunismu přicházeli, můžu jmenovat některé biskupy. Třeba pan biskup Jan Vokál, který působí v Hradci Králové, nebo biskup Kročil z Českých Budějovic. Těch jmen by bylo mnoho. Zde také dožil v exilu pan kardinál Josef Beran. Když byl jmenován kardinálem, tak přijal tento úkol, ale nemohl se pak vrátit zpět zpátky do Prahy."
Myslel jsem, že nedojedeme, jaký tu byl chaos
A jak jste se sem dostal vy?
"Já jsem zde byl nejprve také jako bohoslovec na ty tři roky před svěcením. Pak jsem působil v ČR, a poté mě povolali jsem jako vicerektora. Jsem tu teď sedmý rok."
Vzpomínáte na příjezd? Jaké to bylo?
"Ano, bylo to na konci srpna. Přijel pro nás na letiště pan rektor, a jeli jsme autem. Divil jsem se, že vůbec dojedeme, když jsem viděl takový chaos na silnici. Ale pak to tady člověk pozná, že to jako chaos vypadá, ale že to funguje. Tady se řídí výborně a řídí se tu lépe než u nás, protože jsou řidiči ohleduplnější."
Jak probíhá ten život tady?
"Zde společně bydlíme, každý den začínáme modlitbou v kapli, poté se rozchází studenti na různé univerzity zde v Římě. Pak se zase vracíme na společná jídla a společný třeba večer."
Můžete popsat, jak vypadá bydlení?
"Každý student má svůj pokoj, ve kterém má k dispozici svoji koupelnu, internet. To je to hlavní, co potřebujeme k životu studenta. My tady společně třeba také obědváme nebo večeříme."
Nakolik je to v církvi odlišné v jiných zemích? Co vás třeba zaujalo z vyprávění ostatních studentů a kněží?
"Pamatuji si, jak třeba jeden kněz říkal, že o Velikonocích pokřtí několik set lidí najednou v jednom kostele, což pro nás je takové hodně zvláštní."
Jsme centrem pro Čechy v Římě
Jaké máte vztahy s ČR a s českým zastoupením ve Vatikánu?
"Spolupracujeme s velvyslanectvím, vlastně tu jsou dvě velvyslanectví, v Itálii a při Svatém stolci, tak s oběma spolupracujeme. Spolupracujeme s Historickým ústavem Akademie věd a s Asociací Praha, která sdružuje Čechy, kteří jsou zde v Římě, a která také zřizuje Českou školu Řím. Myslím, že jsme takovým centrem pro Čechy zde v Římě společně ještě s poutním domem Velehrad nedaleko Vatikánu."
My spolu sedíme v krásném sále, který slouží jako jídelna. Co budete mít dneska?
"K večeři, protože je dneska sobota, tak budou párky. Každý seminář má totiž jeden den párky, a tak to zde taková jistota."
Kolik lidí je třeba, aby zabezpečili takový ten běžný provoz areálu? Viděla jsem tady paní, která uklízela.
"Ve vedení koleje jsou tři kněží, rektor, vicerektor a spirituál. Pak tedy působí pět sester, které se starají o to, aby chod domu dobře probíhal, takže vaří, perou, žehlí, uklízí a tak. A kromě nich ještě zde míváme pět až šest spolupracovníků, takže ta skupina lidí okolo je poměrně veliká."
Je tady v budově příjemná atmosféra. Ale okolo jsou domy, odkud vám lidé vidí tak říkajíc do dvora.
"Když se tahle budova stavěla, tak byla jako první. Ty ostatní jsou až pozdější. Papež Pius XI. nechal postavit tuto kolej na místě, kde byly původně bažiny. Poté bylo postavena spousta domů okolo. Když byl COVID, tak jsme hodně ocenili, že tu máme zahradu, že se zde sportovalo. Je pravda, že se to těm sousedům moc nelíbilo, protože oni museli být zavření ve svých bytech, měli to mnohem náročnější než my."
