Zemřel jeden z nejslavnějších českých tenoristů Ivo Žídek

Ivo Žídek, legenda "zlaté éry"české poválečné opery, jeden z nejlepších českých tenoristů zemřel v úterý 20. května ve věku nedožitých 77 let.

Zemřel jeden z nejslavnějších českých tenoristů Ivo Žídek

Ivo Žídek, foto: ČTK

Ivo Žídek byl, pro lyrický tenor zajímavého světlého témbru, vyhledávaným představitelem zejména operních milovníků. Jeho celoživotní a nejznámější rolí byl chytrý a furiantský chasník Jeník ze Smetanovy Prodané nevěsty. S Jeníkem jako mladičký jednadvacetiletý tenor na prknech Národního v roce 1947 začínal a na vrcholu pěvecké "dospělosti" s ním oslavil i své padesátiny. Jako Jeník tak více než pětsetkrát prodával svoji Mařenku za 300 zlatých, většinou po boku legendárního Kecala Eduarda Hakena. Pojďme si připomenout zpěv Iva Žídka právě z této opery, partnerem mu byla Drahomíra Tikalová.

Poslech v RealAudio

Své pěvecké i herecké umění rozdával Ivo Žídek na scéně "Zlaté kapličky" celých 40 let. Absolvoval za svůj život na 3000 vystoupení. Žídek miloval všechny smetanovské role, blízký mu byl také Ladislav Podhajský ze Dvou vdov nebo Šťáhlav z Libuše. Parádní Žídkovou rolí byl Princ z Dvořákovy Rusalky a k milovaným operám patřila i Její pastorkyňa Leoše Janáčka a postavy Števy i Laca. Ivo Žídek obsáhl ze světového repertoáru stěžejní party od Mozarta přes Verdiho a Pucciniho až po Wagnera. Pro mimořádnou muzikálnost a technickou vyspělost býval často obsazován i do obtížných partů soudobých skladeb. Čím učaroval Josefa Hermana, divadelního historika a kritika, a autora knihy o Ivu Žídkovi.

"Oslnil mě na mém vlastně mém prvním operním představení, které jsem viděl v Národním divadle a to byla Libuše, kde samozřejmě zpíval Šťáhlava. Bylo to v době, kdy se tady začala rozmáhat tzv. normalizace. To představení mělo v sobě ohromný náboj, ani ne tak politický nebo přímočaře protestující proti té situaci, ale takový náboj etický. To mě utvrdilo na celý život v tom, že zabývat se operou, když se dobře udělá, tak je krásný úděl."

Ivo Žídek v opeře Dalibor, foto: ČTK

Zvládat technicky náročné role umožnily Žídkovi především pěvecké základy, které mu dal profesor Rudolf Vašek, významný ostravský hlasový pedagog. U něj se Ivo Žídek jako sedmnáctiletý gymnazista začal učit zpívat a za dva roky nato jej už šéf ostravské opery Zdeněk Chalabala angažoval coby sólistu. Z Ostravy už vedla v roce 1948 přímá cesta do Prahy. Ivo Žídek nezůstal stranou ani během událostí v listopadu 1989. Veřejně se zřekl titulu národního umělce a hymnu v jeho podání slyšelo na Václavském náměstí snad nejvíc posluchačů najednou v celé jeho kariéře. Na necelé dva roky pak stanul v čele Národního divadla jako jeho ředitel. Jaký byl Ivo Žídek? Opět Josef Herman.

"Pro mě byl mistr Žídek velkým reprezentantem generace operních pěvců, která dělala operu s velkou vášní. Dělala ji v tom duchu, který vyhovuje i mě, tedy jako velmi dramatické, živé divadlo, nikoli jako jenom nějaké krásné zpívání a tím mě velmi oslovil. Ale oslovil mě i způsobem života, jaký žil. Nikdy se netvářil jako nějaká velká hvězda, žil běžný život s běžnými radostmi a starostmi, které k stáru přibývali. Setkal jsem se s ním jako s někým, o kterém vím, že to byl velký umělec, velký člověk, ale zároveň se choval jako prostý a chcete-li přátelský člověk. V tomto smyslu jsme přátelé byli."

Ivo Žídek se narodil 4. června 1926 v Kravařích na Hlučínsku. Byl z kantorské rodiny a původně chtěl studovat malířství. Ke zpěvu jej přivedl otec, který v něm neviděl velký výtvarný talent. U profesora Vaška začínal původně jako baryton, hlas se mu však překvapivě rozvinul a bylo, naštěstí pro operu, rozhodnuto. Malování mu ale zůstalo jako koníček. Jako pomyslnou tečku za svou brilantní pěveckou dráhou obdržel umělec v roce 1998 prestižní Cenu Thálie.