Televizní bojkot a policejní IQ
V boji proti vyděračům zaznamenala policie v uplynulých dnech významné úspěchy. Zároveň ale pokračuje diskuse o tom, jak tomuto terorismu čelit. Zdeněk Vališ v této souvislosti uvádí, že za spolupachatele vyděračů bývají označována média i politici.
Je to taková hezká shoda okolností. Minulý pátek policie vypátrala tzv. kyanidového vyděrače, který vyhrožoval jedem v jídle v pražských nemocnicích a požadoval 300 miliónů korun. Tentýž den se za mřížemi ocitl jiný vyděrač, jemuž měl stát vyplatit "pouze" 50 miliónů. Den nato testovala televize Nova v celovečerní show inteligenční kvocient českého národa a zjistila, že hned po učitelích ho mají nejvyšší právě policisté. Policejní sestava nechala za sebou tým celebrit, složený ze známých politiků a umělců, ale mimo jiné také týmy studentů a úředníků. S oblíbenými vtipy o blbých policajtech by ten večer určitě žádný vypravěč neuspěl. Zároveň jako by ale ten večer dával symbolicky za pravdu názorům, že společnost se má při vyšetřování kriminálních případů spoléhat na profesionalitu lidí od policie a nemařit jejich práci i dobře míněnými aktivitami.
Už před dvěma měsíci byl například kritizován olomoucký hejtman, když navzdory policejnímu embargu informoval veřejnost o požadavcích neznámého vyděrače, který hrozil bombovými útoky, když nedostane deset miliónů. Olomouc pak jeden den nejenže připomínala frontové město, ale hejtmanovo varování navíc inspirovalo jiné bombové anonymy. Mimo jiné musela být kvůli nim evakuována i nemocnice. Podle ministra vnitra jednal nejvyšší krajský představitel nezodpovědně. Hejtman se naopak hájil tím, že varování obyvatelstva před hrozícím nebezpečím je záležitost vyššího řádu než policejní vyšetřování. A v tomto ohledu ho podpořili všichni kolegové v okolních krajích, stejně jako většina médií.
Stejně tak působil fenomén nakažlivosti při loňské hysterii s antraxem. Řada lidí tehdy dostávala dopisy s jakýmsi bílým práškem. Rovněž letošní nárůst sebevražd upálením způsobila podle kritiků nemístná publicita prvního tragického případu na Václavském náměstí. Ta jen vyvolala touhu po pochybné mediální proslulosti. Někteří vydavatelé a novináři se na druhé straně brání známým argumentem, že úkolem médií není společnost chránit ani bojovat se zločinností, nýbrž přinášet co nejúplnější informace. Kromě toho připomínají, že v drtivé většině případů právě sami policisté pouštějí účelově novinářům nejrůznější informace. Navíc publicita je věc dvojsečná. Může někoho inspirovat k nežádoucímu chování, ale zároveň také tlačí na policii a úřady, aby s tím něco konečně udělali.
Celá diskuse tedy připomíná onen pověstný začarovaný kruh. Tentokrát jako by se ho snad dařilo rozetnout. Všechny tři české celoplošné televize se tento týden dohodly, že napříště už nebudou referovat o výhrůžkách anonymů teroristickými činy. Mlčení prý přeruší jen kdyby hrozilo akutní nebezpečí. Takovému televiznímu bojkotu asi většina lidí zatleská. Záleží nyní na policistech, aby dál přesvědčovali veřejnost o svém vysokém IQ. Nejlépe tak, že svou činností pošlou každému potenciálnímu vyděrači vzkaz, že bude odhalen, chycen a tvrdě ztrestán.
