Ekonomika
Jak známo, Česko si i po vstupu do Evropské unie zachová ještě po nějakou dobu svou národní měnu. O tom, kdy by bylo nejlepší českou korunu opustit a přejít na euro, se zatím vedou spíše teoretické diskuse. Vláda hovoří o konci tohoto desetiletí. Podle člena rady České národní banky Pavla Štěpánka by byl lepší bližší termín, zhruba rok 2007.
"Jsme přesvědčeni, že vstup do eurozóny dále posílí makroekonomickou stabilitu České republiky. A to tím, že se staneme součástí velké měnové unie, která má přirozeně lepší předpoklady čelit nejrůznějším vnějším šokům, než malá otevřená ekonomika, kterou jsme."
Rychlejšímu přijetí Eura by se nebránil ani hlavní ekonom Raiffeisen Bank Pavel Mertlík, bývalý ministr financí v Zemanově vládě. Jak řekl Radiu Praha, neobává se, že by takový postup znamenal pro Česko nějaký šok. Vstoupit do integračního seskupení se společnou měnou předpokládá mít podobnou konkurenční schopnost. A to by podle Mertlíka už neměl být problém.
Druhá podstatná věc, jak říká Pavel Mertlík, je úroveň cenové hladiny a struktura cen a jejich srovnání se zahraničím. Ani v tomto ohledu prý žádná velká rizika nehrozí.
"Podstatné je to, že jsou vyrovnány cenové hladiny u tzv. obchodovaného zboží, tedy zboží, které je předmětem mezinárodního obchodu. Víme, že především průmyslové výrobky jsou u nás stejně drahé, jako na Západě, bez ohledu na to, zda jsou domácí či zahraniční provenience. Rozdíly už nejsou tak velké. Levněji je u nás v oblasti některých služeb a u části cen potravin. Samozřejmě jsou u nás nižší mzdy. To všechno jsou statky, které patří do tzv. neobchodovaného zboží, pro které je ale charakteristické to, že je předmětem mezinárodního obchodu jen v omezené míře. Často jde totiž o produkty, které slouží pouze lokálnímu trhu. A tam ta skutečnost, že v nějaké jiné zemi je vyšší cenová hladina, je v řadě případů zcela irelevantní."
Stejně tak třeba v případě Řecka nebo Portugalska, tedy rovněž zemí s nižší úrovní cen tzv. neobchodovaných statků, nedošlo po vstupu do eurozóny k žádným podstatným vnějším šokům. Vstup do eurozóny má ale i své známé nevýhody. Tou největší je asi fakt, že Česká národní banka ztratí jakoukoli možnost ovlivňovat měnovou politiku. Ta je v eurozóně výhradní doménou evropské centrální banky. Stát se vzdává důležitých mechanismů hospodářské politiky, především možnosti působit na tempo růstu ekonomiky. V poslední době proto sílí hlasy, že důležitější je hospodářský růst než snaha honit se za co nejrychlejším přijetím eura. Pavel Mertlík naproti tomu soudí, že hospodářský růst by byl více ohrožen právě opožděným přijetím eura. Koruna by prostě dál lákala spekulativní kapitál se všemi riziky vnějších šoků, které jsou s tím spojené. Od rychlého nástupu k euru ale odrazuje Čechy i samotná Evropská unie. Bývalý ministr financí se ovšem domnívá, že Brusel směruje své připomínky spíše jinam.
Je ovšem také jasné, že euro může Česko přijmout až po splnění často připomínaných maastrichtských kritérií. Znamená to udržet požadovanou hladinu inflace, úrokových sazeb a podílu veřejného dluhu na hrubém domácím produktu. Dva roky před přijetím eura je také nutné udržovat kurs koruny ve stanoveném pásmu. Všechna tato kritéria už Česko splňuje nyní. Jak ale připomíná Helena Horská, analytička České spořitelny, potíž je s posledním kritériem, tedy s nutností vejít se do limitu schodku veřejných rozpočtů.
"Jestliže se nevyřeší situace ohledně veřejných rozpočtů, tedy prohlubujícího se schodku především u mandatorních výdajů, tak si myslím, že s přijetím eura bude mít Česká republika problém, pokud by uvažovala o horizontu roku 2007."
Vláda, jak známo, chce do roku 2006 dosáhnout snížení schodku veřejných rozpočtů na čtyři procenta hrubého domácího produktu. Maastrichtské kritérium ale nekompromisně hovoří o maximálně přípustné výši tří procent.
