Sport
Třicet let od vítězství Jana Kodeše na nejproslulejším tenisovém turnaji ve Wimbledonu a víkendové sportovní aktuality - to jsou témata dnešní sportovní rubriky, kterou připravil Josef Kubeczka.
Na úvod Vám nabízím ohlédnutí za skvělým úspěchem českého tenisu, od něhož už uplynulo třicet let - vítězstvím Jana Kodeše na trávě ve Wimbledonu. Ohlédnutí připravili Vladimír Zápotocký a Zdeněk Valenta.
Červen roku 1973. Nejlepší československý tenista inženýr Jan Kodeš startuje na nejproslulejším tenisovém turnaji ve Wimbledonu. Právě poosmé. Šestkrát se vracel domů hned po zahajovacím kole, až rok předešlý ho přivedl do semifinále. Vysoko se s ním počítá i tentokrát. Proč? Právě začínající ročník bojkotuje většina profesionálních hráčů. Postavili se za Jugoslávce Nikolu Piliče v jeho protestech s cílem, aby si sami hráči mohli vybírat turnaje a zápasy, na nichž budou startovat.
Jaká jména zvětšují pro Kodeše šance ? Z první světové patnáctky tu nejsou jen Smith, Newcombe a Pannatta. Z dalších chybějících jmen, třeba Okker, Rosewall, Ashe či Riessen, nejde o nikoho, s kým by náš hráč v uplynulém roce nevyhrál. A proto má u bookmakerů sázejících v prostorách All England clubu na vítěze dvouhry mužů kurs řadícího mezi možné a očekávané vítěze.
Celkem šestkrát musí zvítězit,aby vůbec stanul ve finále. To se mu podaří. "Na jeho raketě" postupně zůstali Hirai, Marzano, Yuill, Mukereja, Vidai Amritraj a nakonec domácí miláček Roger Taylor. Zápas s~ním byl přerušen pro déšť a představoval maratón končící někdy před devátou hodinou večer. Ostatně, jen bilance setů o tom vypovídá dostatečně: 8:9, 9:7, 5:7, 6:4 a 7:5. Jan Kodeš byl ve finále.
A přišla sobota 7. července roku 1973, hodiny na centrkurtu ukazovaly přesně druhou po poledni. Poprvé v historii nejaristokratičtějšího turnaje se proti sobě postavili dva hráči z míst tam na západě označovaných za "východní blok" a tady u nás na východě zase "tábor míru a socialismu". Jan Kodeš, přeci jen zkušenější o vítězství a dobrá umístění v jiných světových turnajích, nakonec nad sovětským reprezentantem Aleksandrem Metrevelim zvítězil. Co se mu vybavuje dnes o takových chvílích?
"Většinou si představím ten mečbolový míč, potom to podání ruky, případně předávání poháru."
Pro pořádek ještě památný výsledek: 6:1, 9:8 a 6:3. Světová média ocenila hru vítěze, sdělila, že právě on je pro ten rok neoficiálním mistrem světa na travnatých dvorcích a připomněla řadu jeho podobných vlastností s Jaroslavem Drobným. Rodilým Čechem, který tady s egyptským občanstvím a anglickým pasem vyhrál před dvěma desítkami let. Ostatně, Drobný se v Londýně oženil a trvale usadil. Setkal se svým následníkem a byl mu upřímným příznivcem i rádcem. To Jan Kodeš přiznal, ale v našem tisku se to veřejně objevilo až po létech. V době, kdy už byli z našich lepší třeba Lendl se Šmídem a on sám mohl bilancovat své triumfy. Ve Wimbledonu, v Paříži, Kolíně nad Rýnem, Římě, Miláně a především při vítězství Československa v Davisově poháru 1980.
Jan Kodeš byl vždycky svůj. Realista bez velkých gest. O popularitu svého sportu u nás a jeho zlepšené postavení jako "buržoasního sportu" uprostřed úsilí o "budování socialismu" se zasadil a zasloužil v míře rozhodující. Ale nikdy nepoužíval siláckých slov. Ostatně, takhle viděl sám sebe v jednom z nesčetných rozhovorů poskytnutých právě našemu rozhlasu:
"V juniorských letech se mi podařilo se vypracovat až na stupně nejvyšší. Samozřejmě během reprezentace byla i určitá odříkání, ale nikdy jsem toho nelitoval, protože vlastně tenis mi přinesl slávu, všechno to, co mám. Myslím, že jsem byl dobrým reprezentantem a že moji zásluhou se o československém tenisu v cizině hodně mluvilo."
A ještě pár horkých sportovních aktualit z uplynulého víkendu.
"Určitě je to příjemná zpráva, i když už je to bohužel zhruba rok a půl. Ten případ se táhne strašně dlouho, tak že mi to přijde trošku smutné. Samozřejmě radost mám, že ty medaile budou patřit mně, ale s tím pocitem, když člověk získá medaile přímo na stadionu po dojetí závodu, se to vůbec nedá porovnat. Do určité míry je to pro mne i smutné."
Výjimečný výkon předvedl na nedělním atletickém Memoriálu Josefa Odložila v Praze japonský kladivář Kodži Murofuši. Hodil 84 metrů a 86 centimetrů, což je nejlepší světový výkon od roku 1988. Hlavní závod večera, běh na 1500 metrů, vyhrál v rekordním čase 3minuty 34 celých 77 setin sekundy Keňan Korir. Z domácích atletů vybojovali prvenství diskařka Věra Pospíšilová a překážkář Jiří Mužík.
Michal Sedlecký triumfoval v závodě Světového poháru moderních pětibojařů, který proběhl o víkendu v Mostě. Úspěch českých barev podtrhl čtvrtým místem Michal Michalík. Podle Sedleckého rozhodl o jeho vítězství šerm:
"Ten šerm mě hodně kopnul nahoru. Po střelbě jsem byl dvacátý. Ne, že bych tam něco vyloženě zkazil, ale teď se střílí hodně vysoko, je to tam našrotované hned za sebou. V šermu jsem udělal velký skok a ve zbytku disciplín jsem se hodně držel. Samozřejmě zbylé disciplíny musí být minimálně nadprůměrné, aby se ten celkový výsledek, to první místo uhájilo."
