Pražské Quadrienále - zvítězili pečliví Britové
Více než padesát zemí se zúčastnilo prestižní mezinárodní výstavy scénografie a divadelní architektury Pražské Quadriennale 2003. Z některých exponátu se však dělalo doslova nevolno.
"Už od tramvaje míříte k hlavní budově na Výstavišti, která má vprostřed zvednuté tělo, jakoby hrudní koš. Když vejdete, stáváte se malou částečkou v obrovském prostoru. Pravá a levá strana jsou jakoby paže. Střední část má jakoby ten hrudní koš, který se stává místem labyrintálním. Můžete se rozhodovat doprava, doleva, skrz nebo přes takovou kovovou konstrukci, která drží obrovskou dřevěnou desku. Ta souvisí s výškou stolu uprostřed. Stůl jako fenomén sympozií. Akce, které se odehrávají, mají procesuální charakter, jsou více procesem než produktem. Nemáte pocit, že vstupujete na festival, kde máte rozpis akcí. Chceme navodit dojem v divákovi, že ojedinělou příležitost v jeho čase a kondici shlédnout něco specielního. Je to samozřejmě řízený chaos."
Říká Tomáš Žižka, autor Srdce Pražského Quadriennale. Význam PQ, které se letos koná s podtitulem Labyrint světa a ráj divadla, potvrzuje trvalá podpora UNESCO a obrovský zájem zahraničních vystavovatelů," řekl Ondřej Černý, ředitel Divadelního ústavu, jeden z hlavních pořadatelů. Výstavy, jejíž první ročník se konal v roce 1967, se v minulosti zúčastnily takové umělecké osobnosti jako například Salvador Dalí, Tadeusz Kantor, Josef Svoboda a další. Setkávání se a výměna názorů, to je princip PQ, říká Tomáš Žižka.
"V časech studené války to mělo obrovský význam. V časech po studené válce to ten význam jakoby hledá. Není to už jen politicko výměnná akce, ale dnes je to otočené spíše k člověku, pozorování, profesi a také ne profesi, laickým principům."
Zaujalo mě, že se tady setkávají desítky divadelníků, scénografů a režisérů z celého světa. Dochází mezi nimi k výměně názorů a jaké?
"Celé to klima přináší určité nesrovnalosti. Vedle sebe stojí globalizace a vnitřní identita, autonomie. Tento rozpor vytváří zajímavou dramatickou hranici, která je lákavá pro divadlo. Vedle sebe stojí jednotlivé krajiny, národy a srovnávají se navzájem. Byl bych nerad, kdyby zaznělo, že se srovnávají amerikanizací, Civilizace se projevují razantněji, výrazněji, kde jsou peníze. Osobně mám raději banalitu a naivitu. Je pozoruhodné sledovat vlastní proces schopnosti vyjádřit se u těch zemí, které se, podle mého názoru, v posledních letech PQ přibližují evropské kultuře, i když pocházejí z Asie. Jejich suverenita začala být razící silou na PQ, která přináší úplně nové proudy a myšlenky i jednotlivé metody."
Atmosféru PQ doplňovaly mnohé divadelní a hudební čísla. Tak jako tato ukázka hudebního čísla dvou Kazachů, kteří se schoulili pod veliké Srdce PQ. Za své číslo však cenu nedostali. Na 10. ročníku Pražského Quadriennale - mezinárodní přehlídky scénografie a divadelní architektury mezinárodní porota rozhodla o letošních cenách v několika kategoriích. Nejvyšší ocenění Zlatou trigu si z Prahy, tak jako v roce 1991, odvezla Velká Británie. Zlatou medaili za výpravu obdržel Richard Hudson z Velké Británie za výpravu k Tamerlánovi od Haendela. Zlatá medaile za divadelní kostým patří Nicky Gillibrandové z Velké Británie za Sen noci svatojánské. Čím si je zasloužili? odpovídá opět Tomáš Žižka.
"je to takový přehled toho, co se na těch ostrovech všechno odehrává. Překvapilo mě, že představení je jednoduché, formálně čisté, že je to bez nějakých dovětků a kudrlinek. Pořád to ale považuji za výstavní tvar. Vystavovat scénografii je ohromě těžké. Zaujmou laického diváka několika videi, fotografiemi a vyvěšenými obrázky. Je v tomto kvantu 54 zemí jako hozená jehla do moře."
Další informace a fotografie k letošnímu PQ naleznete na internetových stránkách www.pq.cz.
