Loňské povodně vyvolaly vlnu solidarity
O loňských povodních tohoto bylo řečeno mnoho. Poničená města a obce se zvolna vracejí zpět k normálnímu životu. Pokud lze na katastrofě takového rozměru hledat a najít něco pozitivního, tak to je bezesporu vlna lidské solidarity, kterou vyvolala. Více v rubrice Jaromíra Marka.
"Zjednodušeně se dá říci, že firemní dary šly především institucím a obcím a dary od jednotlivců šly zase lidem, rodinám. Je v tom jakási logika. Abych to shrnul, celkem se, včetně darů, vybralo 269 mil. Z toho 152 mil, tedy 56% šlo na příspěvky domácnostem, na projekty veřejného zájmu šlo 99 mil, na malé projekty pomoci, jako bylo vysoušení, humanitární pomoc, dobrovolníky, centrum v Karlíně, techniku. Sedm milionů k 15.7. zbývalo. Dva miliony už byly dorozděleny rodinám, další milion a půl bude rozdělen v zápětí. Zhruba 1,5%, což je částka do 4 milionů pokryje administrativní, účetní náklady. Náklady spojené s organizací a kontrolou sbírky."
"Šlo o objekty, které jsou pod správou obce. Např. školy, domovy důchodců, komunikace. Zkrátka vše, co se netýká rodin. Rozdělování jsme konzultovali se starosty a zástupci obcí, kteří měli největší přehled."
Z prostředků získaných ve sbírce bylo opraveno a vybaveno 64 škol, deset domů s pečovatelskou službou, řada knihoven, muzeí a příspěvky šly i na obecní byty. Jak byla státní správa připravena na přírodní katastrofu? Šimon Pánek tvrdí, že dobře. Podstatně lépe než v roce 1997.
Největší slabiny však vidí Pánek v období po povodních, kdy vázla komunikace.
"Ukázalo se, že státní správa i samospráva není schopna komunikovat s občany. Neumí to. Vysvětlovat. Neumí říci jasně: kdy, kde, co, proč. Nám se to ukázalo v Karlíně. Otevřeli jsme zde informační centrum v září. Nespěchali jsme, protože jsme si říkali, že Praha si pomůže sama. Město zde však otevřelo svoji kancelář až 27. Prosince. Čtyři měsíce po povodních. Pokud se obyvatelé nejvíce postižené oblasti nevydali sami na radnici do Tróje, neměli do té doby žádné informace."
Co se týče solidarity, o které byla řeč na začátku, povodně roku 2002 byly z tohoto pohledu skutečně mimořádné. Ředitel Společnosti člověk v tísni, Šimon Pánek, srovnává vlnu solidarity se situací ve Spojených státech po 11.září.
"Pro nás je to vůbec největší sbírka, kterou jsme kdy organizovali. Ta částka, která se vybrala je velmi slušná. Já jsem si pro srovnání sáhla do USA, kde se vybrala miliarda dolarů, ale když se to vydělí počtem obyvatel a vezme v potaz celkový příjem, je to téměř totéž, co dávali Američané po té celonárodní tragédii."
