Olomouc obsadili básníci z celého světa
Jak jsme slíbili před týdnem, ohlédneme se dnes za letošním setkáním básníků v Olomouci. Festival Poezie bez hranic organizuje brněnské nakladatelství Petrov a jak přiznal jeho ředitel Martin Pluháček, začíná akce redaktorům přerůstat přes hlavu. Není divu, podíváme-li se do programu, kolik skvělých autorů z celého světa minulý týden do Olomouce přilákali. Více rubrika Viléma Faltýnka.
Jedním z ústředních témat byla česká budovatelská poezie 50. let a česká nemarxistická literatura téhož období.
"Toto bude večer o něčem tak nezajímavém a pitomém, jako je oficiálně vydávána poezie v 50. letech u nás, o něčem, čím bychom se vůbec nemuseli zajímat. Když podstoupíme to riziko a začneme se hrabat těmi všemi prvomájovými průvody, rojnicemi traktorů, komsomolkami a frézami, tak se nám možná vyjeví něco podstatného, co vypovídá víc, než jenom o sobě samé, ale i o celé české literatuře," domnívá se básník Petr Hruška, který pořad s Antonínem Brouskem, editorem exilového sborníku Podivuhodní kouzelníci moderoval.V kolektivním běsnění té doby se ovšem formovaly zárodky opozice. V nejmladší generaci vznikla na začátku dekády skupina, která si říkala Šestatřicátníci. V Olomouci se její členové po letech setkali a jedno z jejich veřejných vystoupení moderoval literární historik Pavel Kosatík: jeho hosty byla Věra Linhartová, Viola Fischerová a Pavel Švanda. V hledišti byli Václav Havel a Jiří Kuběna.
Jak vlastně ti Šestatřicátníci vznikli? Myslím, že to bylo v roce 1952 v Praze, to byl ten pražský havlovský okruh, a vy jste se do něho napojili až o něco později. Vy jste myslím, pane Švando, byl jedním z prvních z brněnského okruhu, kteří do něj vstoupili. Je to tak?"Pro mě vlastně ti Šestatřicátníci začali na chmelové brigádě a když jsme se z té brigády vraceli, přestupovali jsme v Praze na vlak do Brna, měli jsme pauzu a Jiří Paukert - Kuběna mi říká, pojď se mnou, já tady znám několik zajímavých kluků. Zavedl mě do nějakého bytu, kde skutečně sedělo několik zajímavých vrstevníků, mimo jiné Václav havel, který tehdy kouřil dýmku. A ta dýmka mu neustále zhasínala. A tak to vlastně bylo."
A teď k dalším festivalovým pořadům:
Z Rakouska přijel Franz Joseph Czernin, jehož velmi osobité, až hermetické sonety přebásnil jihlavský básník Norbert Holub.
Pane Holube, je pro vás nějak přínosné to osobní setkání s básníkem, jehož verše transponujete do češtiny?
"Určitě je přínosné. My jsme s panem Czerninem krátce v angličtině pohovořili, zapůsobil na mě jako velice milý člověk s velkým přehledem. Čekal jsem upřímně řečeno člověka introvertnějšího, složitějšího, nekomunikativnějšího, zaumnějšího, takže jsem byl velmi mile překvapen."
Ze zahraniční přijel i Edoardo Sanguineti, jehož vystopupení skončilo bouřlivou diskusí o třídním boji, jehož je marxisticky orientovaný Ital zastáncem. Olomouckému studentskému publiku se představila i legenda polské literatury, Tadeusz Rozewicz, který v Olomouci oslavil 82. narozeniny. Překlad básně přednesl herec Ladislav Lakomý.
Rozloučíme se ukázkou z vystoupení holanského zvukového básníka Jaapa Blonka. Jeho tvorba do jisté míry připomíná fyzické básně Petra Váši. Na české větě Blonk ukazoval, jakým způsobem se pracuje se zvukem slov.