Poesiomaty v pohraničí oživily opustěné kostely. Připomínají i odsun Němců
Zvláštní černé roury se objevily u zachraňovaných kostelů v pohraničí. Jsou to poesiomaty, tedy mluvící sochy, které recitují, zpívají a vyprávějí o soužití Čechů a Němců i o odsunu.
Podle místních zvedly zájem o kulturní památky. Třeba poesiomat v Poběžovicích zvedl turistický ruch pětinásobně. Za nápadem stojí Ondřej Kobza, který vymyslel i projekt Piána v ulici.
"Já miluji opuštěné kostely. Chodil jsem na poutě například do kostela ve Vrchní Orlici z Ústí nad Orlicí, odkud pocházím. Šel jsem třeba noční poutě a do kostela jsem přišel třeba v šest ráno. Létali tam netopýři, na lavicích prach. Ta romantičnost a zchátralost mě baví. Nově máme poesiomaty na kliku, a když jsem uvažoval, jak by mohly být v krajině, tak jsem využil své oblíbené téma opuštěných kostelů, abych měl záminku objevit nové opuštěné kostely a hlavně lidi, kteří se o ně starají."
Poesiomaty, které nepotřebují připojení k síti, jsou zatím u sedmi vesnických kostelů v bývalých Sudetech, které po odsunu Němců chátraly. Když zatočíte klikou, přehrajete si některou z nahrávek.
Ve Skokách zůstal jeden dům a zchátralý kostel
Poeziomat najdete třeba u barokního kostela ve Skokách. Kostel byl v troskách a místní nadšenci se mu rozhodli vrátit lidskou přítomnost. V létě tam začali průvodcovat a kostel už nebyl zdrojem na materiál, přiblížil Petr Linhart.
"Jdete krajinou a do poslední chvíle netušíte, že přicházíte k velkému, dvou věžovému baroknímu kostelu. V údolí pod Skoky teče Střela, která je dnes zatopená přehradou na pitnou vodu. Díky tomu se to místo stalo opuštěným. V 60. letech všechny vystěhovali, zůstal tam stát jeden dům a kostel. To místo bylo velmi dlouho naprosto skryté, věděli o něm jenom trampové. Bylo to v ochranné zóně té vodárenské nádrže na pitnou vodu u Žlutic."
Ze Skoků se stalo místo setkávání, od května do září je kostel přístupný. Pořádají se tu koncerty, výtvarné akce. Z místního poesiomatu se linou i texty písničkáře Oldřicha Janoty, který o místě napsal i knížku.
"Zaznamenává mnohé povídky ze současných Skoků a také je to nahráno v poesiomatu. Zároveň tam zaznívají staré poutní písně, staré modlitby. V němčině je tam povídání o poslední mši před odsunem, která se konala ve Skokách. Je tam i pěkné povídání, které sepsala snacha paní Holešové, díky níž tam stojí ten poslední jediný nezbořený dům. Jsou to vzpomínky o tom, jak vypadaly Skoky v 50. a 60. letech, když už tam vlastně nikdo nežil," dodává Petr Linhart.
Projekt přináší i vzpomínky pamětníků
Na projektu se podílel i Česko-německý fond budoucnosti a Nadace PPF. Poesiomaty vyprávějí i příběhy jednotlivců a spolků, které se snaží o záchranu unikátních památek, dodává Tomáš Jelínek, ředitel Česko-německého fondu budoucnosti. Chtěl, aby poesiomat nabízel i informace z daného místa.
"Tím pro nás byly třeba vzpomínky pamětníků, nebo příběh lidí, kteří se o to místo starají, nebo zvuky zvonů z toho daného kostela."
Poesiomaty přitahují pozornost. Jsou i oceněním angažmá místních lidí. Do projektu byli zataženi i rodáci, kteří si zájmu Česka váží. Tomáš Jelínek některá místa navštívil.
"Byl jsem třeba v Šitboři. Na vlastní kůži jsem zažil nejen to, jak krásně poesiomat zapadl do toho místa, ale i česko-německou slavnost, která u odhalení toho poeziomatu byla uspořádána. Pro mě to byly velmi silné zážitky."
Šitboř měla před válkou necelých 300 obyvatel německého původu, kteří museli po roce 1945 domov opustit.
Jak naznačil autor projektu Ondřej Kobza poesiomaty by v budoucnu mohly stát i u dalších kostelů, provázet by je mohla například putovní výstava či festival.
