Mnichov už nestojí mezi Českem a Západem

Některé netradiční souvislosti i nové poznatky o dění okolo mnichovské dohody z konce září 1938 přinesla mezinárodní konference historiků, která se konala minulý týden v Praze. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Mnichov už nestojí mezi Českem a Západem

Podpis tzv. Mnichovské dohody z konce září 1938|Foto: Bundesarchiv, Bild 183-R69173/Wikimedia Commons, CC BY-SA 1.0

Někteří zahraniční historici na konferenci připomněli například řádění bojůvek Sudetendeutsche Partei a vlastně neochotu československé vlády zjednat na svém území ústavní pořádek. Do jaké míry bylo potom možné brát vážně snahu republiky bránit se vnější agresi, když nebyla připravena potlačit agresi, ke které docházelo na jejím vlastním území? Profesor Jiří Pešek z Fakulty sociálních věd řekl Radiu Praha, že třeba tento fakt je podstatnější než nějaká zrada a selhání. Pešek ale také připomíná, že vláda v Praze nebyla ochotna se ani postavit za německé sociální demokraty, kteří tehdy byli vlastně jedinou oporou policie v pohraničních oblastech.

"Policie jednala, když se za ní postavili lokální němečtí sociální demokraté nebo dokonce s prominutím komunisté. Toto jsou momenty, které jsou úplně nové. To znamená, že vláda nepodpořila tu pročeskoslovenskou německou menšinu v pohraničí. S tím se musíme vyrovnat jako s chybou, která byla smutná a tragická."

Také německý historik Hans Lemberg podotkl, že Československo podcenilo roli prorepublikově orientovaných československých Němců v práci s německou menšinou. Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd zase uvádí jinou, dosud málo známou okolnost.

Obsazení sudet Němci, konec září 1938

"Náčelník generálního štábu Ludvík Krejčí píše v druhé polovině září Benešovi zoufalý dopis, že musí vyjít vstříc Polákům a musí se s nimi uzavřít nějaký konsensus, protože československá armáda prostě není připravena se bránit proti Polákům. Nebyly totiž připraveny operační plány proti Polsku, protože nebylo počítáno s tím, že by Polsko se mohlo stát agresorem vůči Československu."

Ruský badatel Oleg Ken na konferenci dokazoval, že Moskva nikdy nechtěla Československo zachraňovat a hrála už v tom osmatřicátém s Prahou špinavou hru. Britský historik Frank McDonough pro změnu konstatoval, že Mnichov je zřejmě nejčernější den britské historie. Nabízí se samozřejmě také otázka, zda může Mnichov ještě dnes nějak oslovit širokou českou veřejnost. Jindřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd soudí, že ano.

"Protože určité následky mnichovské konference zůstávají živé v povědomí mnohých lidí, tak také zčásti v politice."

Podle profesora Jiřího Peška je ale dnes nejpodstatnější jiný rozměr Mnichova.

"Mnichov byl po dlouhá desetiletí něčím, co stálo mezi Československem a západní Evropou, jako jakési varování - Pozor Západ nás zradí. Toto odplynulo a nynější pražská konference jasně ukázala, že Mnichov je traumatické téma, které ale jsme schopni velice produktivně s našimi kolegy ze západní Evropy diskutovat jako náš společný problém."