Bertolt Brecht v Národním divadle
Činoherní novinkou pražského Národního divadla na scéně Stavovského, je inscenace hry Bertolta Brechta "Dobrý člověk ze Sečuanu". Blíže informuje Evelina Himalová...
Příběh se odehrává v exotickém prostředí Číny. Výtvarník Tom Ciller, aby se vyhnul naturalismu, vytvořil na jevišti - jako jakési periférii světa - hangár plný čínského laciného zboží, které kvůli nadprodukci ztratilo hodnotu. V těchto kulisách se pohybují představitelé jednotlivých postav - například David Prachař, který je průvodcem děje, ale zároveň ztvárňuje i roli Wanga, prodavače vody. Dále - Radovan Lukavský, Petr Pelzer, Saša Rašilov, Jana Boušková, Taťjana Medvecká, Ladislav Mrkvička, Hana Ševčíková, Martina Válková, Blanka Bohdanová či Bronislav Poloczek. Titulní, prostitutku Šen Te, alternují Jana Janěková mladší a Kateřina Winterová. Protože bohové kdysi určili, že svět může trvat dál, jestliže se najde dobrý člověk, byla Šen Te vyvolena, aby svět i nebesa zachránila. "Je to podobenství o člověku, který je doživotně odsouzen k páchání dobra, což jej rozštěpí na dvě části," charakterizoval obtížný, a na českých jevištích zřídkakdy se objevující text Brechtovy hry mladý slovenský režisér Martin Čičvák. O důvodech, které činohru Národního divadla vedly k výběru titulu na repertoár, hovoří dramaturgyně Daria Ullrichová...
"Jeden z prvních je, že si ho vybral mladý režisér Martin Čičvák, který pochází z Košic, přišel k nám, studoval v Brně, kde se Brecht daleko více pěstuje než v Praze, takže k němu má vyloženě osobní příchylnost, a již jednou, ještě na škole, inscenoval 'Dobrého člověka ze Sečuanu'. Druhý - neméně důležitý - důvod je ten, že Brecht je jeden z největších autorů dramatických 20. století. Myslím si, že konkurovat jeho věhlasu může snad jenom Čechov a Beckett, a Národní divadlo samozřejmě má jako jednu ze svých základních povinností udržovat povědomí nějaké tradice. V Národním divadle doposud se uváděly čtyři Brechtovy hry ('Kavkazský křídový kruh' 1962, 'Matka Kuráž a její děti' 1970, 'Zadržitelný vzestup Artura Uie' 1978 a ´Život Galileiho' 1984 - pozn. red.), a 'Dobrý člověk ze Sečuanu', který patří mezi vrcholná Brechtova díla, v Národním divadle ještě nebyl uveden. Takže tím plníme jistý dluh. Pak můžu mluvit o dalších věcech: jako že ta hra je dnes nebývale aktuální, protože pojmenovává nějakým způsobem současnou skutečnost. A další důvod je ten, že neprávem před Brechtem bývá někdy strach, neboť mnoho lidí má dojem, že to je teoretizující autor. To je sice pravda, ale zapomíná se, že Brecht trval především na tom, aby bylo divadlo zábavné. Podle něj mělo být zábavné, ale mělo donutit diváka i myslet. On si přál takového, který se přijde do divadla bavit, ale přitom se nebojí mít také vlastní názor."
