Sněmovní způsoby
V poslední době zaujalo veřejnost nejen doma, ale i v zahraničí dění v české Poslanecké sněmovně. Nad některými fakty se zamyslíme v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři. S publicistkou Petruškou Šustrovou hovoří Josef Kubeczka.
Zastavme se nejdříve u dvou události, v nichž jako hlavní postava figuruje poslanec Petr Kott, kterého kvůli neúčasti na důležitém sněmovním hlasování pro opilost před časem ze svých řad vyloučil poslanecký klub opozičních občanských demokratů. Minulý týden opět ve své poslanecké lavici chyběl ze stejného důvodu. Tenkrát to ale mělo dohru. Někdo totiž zneužil jeho hlasovací kartu a neoprávněně za něj odevzdal hlas. Zeptám se Vás nejdříve, jak Vy nahlížíte na požívání alkoholu poslanci během jednání sněmovny? Poslanec Kott bohužel není výjimkou.
"Vzhledem k tomu, že poslanci mají práci, která je všeobecně považována za důležitou a podle toho je také ohodnocena, tak si myslím, že by se měli alkoholu zdržovat jako třeba řidič vlaku, který nepochybně nebere ani třetinu toho, co oni. A to, že poslanci bývají opilí, to mi připadá naprosto zvrácené. Já to velice odsuzuji a byla jsem moc ráda, když pan předseda sněmovny Zaorálek zakázal podávat alkohol v bezprostřední blízkosti jednacího sálu. I když si myslím, že to bylo spíše takové polonešťastné, symbolické gesto, protože když někdo chce pít, tak mu v tom nezabráníme tím, že bude muset pro to pití jít o patro níž. Ale alespoň ten náznak, že alespoň někdo se tam najde, kdo to nejen odsoudí, ale kdo se pokusí něco skutečně udělat. No, výsledek se, bohužel, jak se dalo čekat, nedostavil."
"Já jsem si přečetla v Poslanecké sněmovně na internetu, že vlastně to hlasování za poslance Kotta neovlivnilo rozhodnutí, a proto to opakovat nebudou. Nevím, nechci podezírat vedení sněmovny a poslance, že se obávají, že by se to opakovalo, ta neschopnost zjistit, kdo se takto hrubě provinil proti nejen poslanecké, ale jakékoli etice, že by se nenašel. To by svědčilo o tom, jak se říká, že jednou je to náhoda a podruhé už se to pomalu stává pravidlem. Já si myslím, že to prostě svědčí o úrovni té sněmovny, protože když horda devítiletých kluků rozbije okno a nikdo se nepřizná, tak obvykle jejich rodiče z toho mají velmi špatný pocit. Tady bohužel nejsou žádní rodiče, respektive žádní takoví kolektivní rodiče, a navíc poslanci jsou dospělí lidé, tak že se u nich dá předpokládat nějaká míra odpovědnosti. Já ale myslím, že i to, co slyšíme z našeho zákonodárného sboru, když si vybereme takové ty peprnější výroky, dejme tomu, tak nás může ujistit, že se o českém parlamentu, jako o kolektivu, opravdu nedá mluvit, jako o nějakých dospělých a vyspělých lidech."
A ještě jedna stránka práce dolní parlamentní komory - místo věcné debaty o zákonech malicherné spory, mnohdy omezené na osobní invektivy. To vše v situaci, kdy je třeba urychleně harmonizovat naši legislativu s právním řádem Evropské unie, nemluvě o potřebě zpřehlednění české legislativy. Je podle Vás vůbec možné nějak tuto situaci změnit?
Hostem u mikrofonu Radia Praha byla publicistka Petruška Šustrová.
