Karel Kovanda: V Severoatlantické alianci jsme zakolísali, ale obstáli.

V pátek uplyne pět let chvíle, kdy se Česká republika společně s Polskem a Maďarskem stala členskou zemí NATO. O české zkušenosti v Severoatlantické alianci hovořil Herbert Brynda s českým velvyslancem při Alianci Karlem Kovandou.

Karel Kovanda: V Severoatlantické alianci jsme zakolísali, ale obstáli.

Karel Kovanda

Na 12. březen 1999 si pamatuji zcela přesně. Nejdříve jsme s kolegy z redakce sledovali slavnostní ceremoniál přenášený televizí z Washingtonu a v podvečer jsme se pak společně - jak z osobního zájmu, tak z pracovních důvodů - zúčastnili oslav vstupu do Aliance, které pro převážně pravicové politiky organizovala jedna dnes už téměř neexistující politická strana. A vzhledem k tomu, že bylo v Praze podobně slunečné počasí jako nyní, šli jsme z Václavského náměstí na Smíchov pěšky. Na Národní třídě kolega - korespondent BBC v Česku - utrousil: "Uvidíte, že za několik let budete 12. března zase povinně vyvěšovat vlaječky". Byla to samozřejmě nadsázka, nicméně 12. březen je dnes v kalendáři označen jako významný den. A za významný ho považuje i diplomat Karel Kovanda, který vede Stálou delegaci ČR při NATO a ZEU už od března roku 1998. Karla Kovandy jsem se zeptal, jak on vzpomíná na dobu před pěti lety, kdy Česko jako novopečený člen Severoatlantické aliance čelilo zkoušce loajality kvůli plánovaným operacím proti Jugoslávii. Mnozí pozorovatelé tehdy tvrdili, že jsme neobstáli, neboť vláda zaujala k akcím Aliance opatrný postoj, další zase zdůrazňovali, že loajální spojenec, jakkoliv nový, má právo na odlišný názor. Čili obstáli jsme, Karle Kovando?

"Saša Vondra říká, že jsme v té chvíli zakolísali. Toto označení považuji za přesné. A zakolísali jsme v Praze. Ale důležitý je výsledek. A výsledkem bylo, že republika nezpochybnila, nezkazila a nenarušila soudržnost Aliance, nenarušila konsensuální rozhodování v Alianci svým potenciálním vetem, a myslím, že jsme se mnoho věcí naučili. Naučili jsme se, že se jednak můžeme lišit, také jsme si zjistili, že domácí okolnosti v té které zemi, ať už mezi politickou elitou, nebo co se veřejné podpory toho kterého mezinárodního kroku týče, jsou v různých zemích často obtížné a že to Aliance sice bere v úvahu, ale rozhodující pak je, jak vystupuje představitel té které země v samotné Alianci."

Vy osobně jste byl právě v této souvislosti kritizován za to, že jste jako velvyslanec často svou zemi bez konzultace stavěl před hotovou věc, jaksi z aliančního hlediska. Jak byste na tuto výtku reagoval?

"Nepamatuji se, že by mi takovéto výtky byly adresovány. V každém případě si vzpomínám a připomínám, že jsem byl představitelem republiky v Alianci už rok před Kosovem. A od takového června července 1998, více než půl roku před vlastním vstupem republiky do Aliance, jsem už seděl na všech aliančních zasedáních, na všech zasedáních Severoatlantické rady a o každém z těchto zasedání jsem Prahu velmi pečlivě informoval, jak je ostatně diplomatickou povinností. Jestli to někdo v Praze četl, to je jiná věc. Kritizován jsem byl hlavně v prvních dnech kosovské krize za to, že jsem veřejně tlumočil do rozhlasu, jaký názor slyším v kuloárech o tehdy se vyvíjejících stanoviscích České republiky. Dnes jsem o tom s někým hovořil - ono se to pak nějak překroutilo, - že to bylo vydáváno za má stanoviska, která jsou v celé věci naprosto irelevantní. Do Prahy jsem veřejně tlumočil jen názory, které jsem slyšel v aliančních kuloárech,"

říká diplomat Karel Kovanda. Zbývající část rozhovoru s ním přineseme v úterý.