Otakar Motejl: snad přispívám ke zdokonalení státní správy

Otakar Motejl

Funkce veřejného ochránce práv neboli ombudsmana byla v České republice zřízena po dlouhých tahanicích v roce 2000. V prosinci téhož roku se prvním českým ombudsmanem stal bývalý ministr spravedlnosti, předseda Nejvyššího soudu i někdejší disident Otakar Motejl. Jak hodnotí hodnotí svoje postavení, co se podařilo a co nikoli a jaké jsou limity jeho úřadu, o tom hovoří v exklusivním rozhovoru pro Radio Praha, který s ním natočil Jaromír Marek.

Otakar Motejl
"Přiznám se, že mám pocit relativně dobrý. Na to, že se jedná o novou věc, která je systémově mimo tradiční soustavy mocenských orgánů a která navíc vlastně ani není mocenským orgánem, se nám podařilo české veřejnosti prezentovat jako orgán s určitou autoritou. Zpočátku byla ta naše autorita přeceňována, ale časem lidé pochopili, že naše pravomoc je nějak omezena a nyní se na nás, na rozdíl od zkušeností mých zahraničních kolegů, obracejí lidé s podněty, které jsou v naší kompetenci."

To, že veřejnost přijala váš úřad, o tom svědčí různé průzkumy veřejného mínění, ale jak je to s tou druhou stranou? Jak vás přijaly státní orgány? Nakolik jsou ochotny naslouchat vašim výtkám, podnětům? Jak se to mění?

"V prvém období to všechno vonělo novotou a obě strany byly polichoceny, že spolu komunikují, ale dnes jsou ty státní orgány velice obezřetné a některé se snaží ty věci trochu zamlžit, někdy nastává pokus nereagovat a já potom musím využít svého práva a urgovat jejich stanoviska. Je to ale legitimní obraz toho, že když někdo někomu kouká pod pokličku, tak že ten kuchař není nadšený. Je to spíše pozitivní."

Vy jste jak se zdá optimista......jaký je poměr mezi případy, které byly vyřešeny ve prospěch lidí, kteří se na vás obrátili a byly vyřešeny v intencích vašich doporučení a těmi, které nebyly takto vyřešeny?

"V oblasti mé působnosti je stát velice aktivní a odhaduji, že každoročně vydá 2-5 milionů rozhodnutí ročně. Sama skutečnost, že ročně se na mně se svými stížnostmi obrátí 5 tisíc lidí, ještě nevypovídá o tom, že ty zbývající miliony řízení proběhly korektně. Tím spíš, že z těch pěti tisíc podnětů je důvodný každý osmý případ. Snažím se ty věci rozebírat a věcně argumentovat a předpokládám, že i v případech, kdy už reparace není možná, poslouží to alespoň tomu, že se podobné chyby nebudou opakovat. V tom jsem optimistou, že to přispěje ke zdokonalení státní správy a to i v případech, kdy bylo původně rozhodnuto špatně."

Většina našich posluchačů jsou zahraniční Češi. Obracejí se na vás také se svými podněty?

"Obracejí. Těch stížností v restitučních věcech, které jsou většinou předmětem dlouhé diskuse mezi domovem a zahraničím, už není tolik, ale přicházejí za mnou. Vůči těmto restituentům je nutné připustit si jedno zásadní, že tím, že tato instituce vznikla až v roce 2001 je můj prostor v těchto věcech zcela minimální. Už dávno skončily všechny lhůty k uplatnění nároků a pokud dnes někdo přichází s dodatečným požadavkem, přichází pozdě. Není v mých silách revidovat ty poměrně krátké zákonné lhůty, které byly nastaveny v roce 1991. Není ani v mých silách a právech vyvolávat další revizi té zákonné úpravy. Já mohu intervenovat jen potud, pokud už běží soudní spor a je bezdůvodně protahován."

V řadě případů nejde o to, že by ti lidé uplatnili své restituční nároky pozdě, ale o to, že celý ten restituční proces byl nastaven tak, že z toho procesu vypadli. Existuje řada lidí, kteří byli českými občany, zpátky občanství nezískali a nemohli proto dosáhnou ani na ty restituce. Jsou toto lidé, kteří by se na vás mohli efektivně obrátit?

Nejsou. Skutečně nejsou. To je kapitola zákonem jasně definovaná. Ten zákon byl opakovaně kritizován a přezkoumáván i Ústavním soudem a došlo ke korekci původního požadavku nejen občanství ale i trvalého pobytu, v tom smyslu došlo ke znovuotevření té přihlašovací lhůty, ale tady já nemohu ani poradit ani pomoci.