Měl jsem sen být barmanem
Divadelník, spisovatel a pedagog Ivan Vyskočil 27. dubna 2004 oslavil 75. narozeniny. Vilém Faltýnek se rozhodl připomenout všestranné Vyskočilovy aktivity za pomocí starých rozhlasových nahrávek. Společně se se sešli nad vybranými ukázkami a Ivan Vyskočil pětasedmdesátiletý komentoval myšlenky Ivana Vyskočila třicátníka. Z několikahodinového záznamu vybíráme do dnešní rubriky:
"Jsem na něj zvědavý!"
To jsem já, dobrý den. - Vy jste Ivan Vyskočil? - Ano. - A vy jste vážně vymyslel to dvojslovo text-appeal? - No vážně zrovna ne, my jsme se při tom s Jirkou Suchým dost nasmáli. Ale situace tehdy byla vážná, víte? V 57 roce za mnou přišel Jirka Suchý, s kterým jsem kdysi ještě na gymnáziu dělával takové ty študácké legrácky... legrácky? - No dá se tomu tak říkat. On hrál s Akordklubem v Redutě, já jsem tenkrát seděl u stolu, něco jsem na rychlo četl, a Jiří přišel a říká: - Poslouchej Ivane, my teď hrajem v té Redutě. A ono by to chtělo nějak oživit. Nemohl bys nám k tomu něco povídat? Takovou jako konferenci, jen tak, cokoliv. - A jak jsme tak šli ulicí zvanou Myší díra, přemýšleli jsme usilovně, jak to, co tam povídáme, nazvat, jak to pojmenovat. - Co třeba text-styl? Říkáš tam texty, tak to by nějak šlo. - Nejspíš by to mohl být text-trapas, ne? - No ne vážně, ten název by měl bej přitažlivej. - Přitažlivej? A co třeba text-appeal? Když je sex-appeal sexuální přitažlivot, tak text-appeal je textuální přitažlivost.
"No, tak tak nějak to skutečně bylo, v tom padesátém sedmém roce..."
Jak na vás působí Ivan Vyskočil z tehdejší doby?
"Poslyšte, to jsou takové ty okamžiky, kdy se rozhodujete, jestli vám má být trapno nebo veselo. A já se v poslední době rozhoduju pro to veselo. Uvědomuju si, že asi kolem své padesátky bych se přikláněl k tomu trapno, dneska už to mám volnější, svobodnější, takže to na mě působí vesele. Rozesmává mě Ivan Vyskočil z tehdejší doby."
V roce 1966 byl natočen pořad, který se jmenoval Když vzpomíná mládí. Je to vzpomínání lidí, kteří byli u začátků Divadla na Zábradlí:
Víte, co si myslím, že byl tehdy jeden z největších kamenů úrazu? Že netrvalo to foyer a že netrvalo to, čemu jsme říkali "jen tak", jen tak mimo představení, ta volná zábava, kterou to divadlo mělo být. Protože to byla ta nejinspirujícnější příležitost, kdy to, co člověk udělal, nemuselo být nijak preparováno.
"Ono vůbec, to, co jsme chtěli původně jako Zábradlí, tu volnou dramatickou hru, to nebylo dlouho možné, to muselo skončit dřív, než to začalo. A z toho tehdy zůstala ta foyer. Představení vlastně nekončila v divadelním sále, tím, že se zatáhla opona, řeklo se konec a platící diváci odešli. Ale ti, kteří měli chuť, ještě zůstali posedět na kus řeči, vytvořily se takové spontánní skupinky, a ty se potom vzájemně doplňovaly, přelévaly, prostě to představení pokračovalo volnou hrou, nejednou dramatickou. Právě ta volnost a svoboda, a ta atmosféra svobody, to bylo to, co asi nejvíc vadilo."
Myslíte, že si, že by ten text-appeal byl možný dnes, když publikum je v docela jiné situaci? Už to není to žádostivé publikum, zvědavé, lačné publikum, které potřebovalo kontakt... No, teď si to trochu motám...
"Ale já myslím, že jste si sám odpověděl! Ano, ono to vzniklo z potřeby kontaktu. A je asi dosti návodné, že něco podobného v téže době vznikalo v New Yorku. Tedy v naprosto jiné politické situaci, ale zřejmě ve stejné nouzi, pokud jde o ten lidský kontakt. A není asi náhoda, že to tam vznikalo ve stejné době jako ty velké konzumní trendy. Tam to vzniklo podobně: ve velmi netradičním prostoru, ve vinárně, jako autorské čtení."
Tak bychom se teď mohli vydat do vinárny, nebo spíš: Zvu vás do Umělecké kavárny. Shodou okolností ji v roce 1969 vymyslel a založil - Ivan Vyskočil.
Měl jsem sen být barmanem nebo vrchním. Mít svůj vlastní podnik, kde bych se cítil doma a kde bych věděl, že ti, kteří přicházejí, přicházejí proto, abychom si společně popovídali a vytvořili a vychutnali společně tu zvláští atmosféru. kde se lidé scházejí jako doma, ale přece to doma není. Takový ten putovní domov.
"Hele, taky nevzpomínám. Vím, že to bylo skutečně tak, že jsem považoval za něco mnohem organičtějšího, kdyby člověk chtěl dělat taková setkání, stát za barovým pultem a nalévat těm, kteří přicházejí. Takové dramatické situace a události jsou vlastně pohodové. Ona veliká pohodovost je vlastně taky dramatická situace, dramatická událost."
