George Robertson splnil slib - přijel do Plzně za vítězem literární soutěže
Čtrnáctiletý vozíčkář David Hodan z Plzně do poslední chvíle nevěřil, že ho přijede do školy navštívit bývalý šéf Severoatlantické aliance George Robertson. Slíbil mu to před rokem v Praze, když se s ním setkal coby s vítězem literární soutěže na téma Co bych dělal, kdybych byl generálním tajemníkem NATO. Svůj slib teď splnil. Do Plzně se vydala i Zdeňka Kuchyňová.
"Hlavní podstata toho je, že já nevím, co bych dělal, protože si nedokážu představit, že bych byl na tak vysoce postaveném místě a měl takovou moc."
Bývalý generální tajemník NATO, který měl na programu také setkání s ministrem zahraničí a premiérem, řekl, že ho Davidova práce zaujala svým pohledem na věc.
"Byl to pohled člověka, kterému je třináct a je handicapován, a mně se zdá, že je to velmi živé a vzrušující. A když uvedl, že by chtěl být generálním tajemníkem Severoatlatnické aliance, považuji to za čest."
"Minulý rok, když jste byl v pražském Hrzánském paláci, ptal jste se na pivo a já jsem vám tehdy řekl, že si myslím, že pro tak vysoce postaveného člověka se to nesluší. Letos už jsem to napravil. Chci vám předat pravé plzeňské pivo."
"Neznám mnoho povolání, kde by neměli rádi pivo, když jsem řekl lidem, že pojedu do Plzně, všichni řekli, tam je bezvadné pivo. Nejlepší pivo je z České republiky a nejlepší whisky ze Skotska,"
dodal George Robertson a na oplátku přinesl hrneček se svým jménem a další dárky. David Hodan si setkání velice váží.
Když jsi vyhrál tuto soutěž a měl takový úspěch, uvažuješ ještě o další literární činnosti?
"Teď mám rozepsanou knihu, několik povídek. Já v tom hodlám pokračovat."
David Hodan úzce spolupracuje s organizátorem literární soutěže hnutím Stonožka, které založila česká emigrantka Běla Gran - Jensenová v roce 1989 původně na pomoc Českolovensku. Dnes hnutí pomáhá hlavně dětem ve válečných zónách a právě škola, ve které se David učí, pomohla škole v jihoriácké Basře.
"Ta pomoc, kterou ty děti daly se nedá vůbec ocenit. Já si sama pamatuji, že když mi vojáci psali, jestli bych mohla přivézt do Basry jeden počítač, tak jsem říkala, jak je možné, že chtějí počítač, když nemají ani tužku a papír na psaní? Potom mi naši vojáci vysvětlili, že oni jsou tak strašně tou válkou ponížení a že zažili tolik mizérie, že když jim dáme ten počítač, tak jim vyjadřujeme, že se na ně díváme jako na sobě rovné. A já musím říct, že vidět ty učitele i ty děti, když jsme ten počítač předali, to bylo asi něco, co jsem nikdy nezažila. My jsme jim dali respekt, úctu, my jsme jim dali víru v dobrého člověka."
Na politiku i armádu přišla řeč i při besedě George Robertsona se žáky. Ty zajímaly i další podrobnosti. A tak se dozvěli nejen, co vlastně dělá generální tajemník NATO, ale i to, že se George Robertson zajímá o politiku od svých 15 let, nemá rád tělocvik, ochutnal české jídlo a jako mladík protestoval proti připlutí amerických jaderných ponorek k břehům Skotska.
