Sedláci se dočkali památníku obětem kolektivizace
U budovy ministerstva zemědělství na Rašínově nábřeží v Praze stojí od neděle pomník obětem násilné kolektivizace československého zemědělství. Má být mementem utrpení a cílené perzekuce, na jejímž konci byla naprostá likvidace významné sociální vrstvy českého venkova. U slavnostního odhalení pomníku byl i Zdeněk Vališ.
"Zažili ponížení a bezmoc. Před jejich očima bylo zničeno, rozkradeno a zhanobeno vše, co budovali oni sami i jejich předkové. Stali se občany té nejnižší kategorie. Krutá a zvrhlá komunistická moc se mstila i na jejich dětech."
Stanislav Němec ale připomněl, že odhalený pomník představuje symbolický trs osení, které roste vzhůru přesto, že je spoutané ostnatým drátem.
"Tak, jako nic nemůže zničit sílu přírody, žádný bolševik nezničí český selský stav."
"Byli jsme vystěhovaní, manžel zavřený v Jáchymově. Pro kolektivizátory není žádný trest dost velký za to, jak s námi jednali."
Sedláci ale také těžce nesou, že dodnes nebyly leckde uspokojeny jejich oprávněné, nezpochybnitelné restituční nároky. Rozhořčení neskrýval ani Jan Mečíř, který dorazil do Prahy z Krkonoš.
"Nám v restituci vrátili jen část majetku, ještě ne celý. Je ale spousta lidí, kterým dosud nebylo navráceno nic. Dodnes se soudí, dodnes se dohadují. Nikdo není s to jasně říci: dáme vám to, co bylo ukradeno."
"Já chápu na jedné straně argument, že restituce nelze protahovat do nekonečna, protože to vnáší nejistotu do vlastnických vztahů. Na druhé straně ale v případě zemědělské půdy, v případě oprávněných nároků na tu půdu, v případě, kdy ty žádosti nejdou do statisíců nebo miliónů, ale jde o žádosti, které lze administrativně vyřídit, tak není k restituční tečce žádný důvod."
Politiků ODS se na nedělní shromáždění před ministerstvem zemědělství dostavilo víc. Přišel i předseda strany a místopředseda Senátu Mirek Topolánek. Ten na dotaz Radia Praha, zda odhalený památník může ještě dnes oslovit širokou českou veřejnost, řekl, že nejen může, ale musí.
"Jestli na někoho česká společnost standardně zapomíná, tak ze všech obětí politické zvůle minulého režimu jsou to právě sedláci. Jako by neexistovali. Pomníky se staví kdekomu, ale český sedlák, který byl vlastně zrušen jako třída, je v těch vzpomínkách nejméně. Jestli tedy máme vedle těch, co byli postiženi, někoho připomínat, tak to jsou především sedláci."
