Lisabonská smlouva podepsána, k platnosti má ale ještě daleko

Zástupci 27 členských zemí Evropské unie ve čtvrtek krátce po poledni v portugalské metropoli podepsali tzv. reformní smlouvu. K dokumentu, který nahrazuje odmítnutou euroústavu, svůj připojila i Česká republika, i když hlavní vládní strana má vůči němu určité výhrady.

Reformní smlouva Evropské unie je dlouhý a nic neříkající název. O nové euroústavě nahlas mluvit nelze, protože právě ústavní charakter a název předešlého dokumentu až příliš vadil některým zemím - včetně České republiky od doby, co se nejsilnější vládní stranou stala ODS. Pro dokument, který má upravit základních rámec fungování unijních institucí, se tak vžil název Lisabonská smlouva. Její čtvrteční podpis byl ale jen slavnostní formalitou: dohoda o textu se zrodila už před osmi týdny, a ke skutečné platnosti zase bude potřeba ratifikace ve všech členských zemích. A tam se skrývají podobná rizika, jaká vedla ke krachu předešlé euroústavy.

Proevropsky naladěná opoziční sociální demokracie smlouvu vítá. "S touto reformní smlouvou, která vlastně je jakousi esencí té předchozí smlouvy, nemáme problém,"řekl České televizi lídr ČSSD Jiří Paroubek. V zásadě se tak shoduje s menšími vládními stranami, zatímco se jen těžce s textem smlouvy vyrovnává ODS. Přestože její předseda a premiér Mirek Topolánek dostal k slavnostnímu podpisu v Lisabonu souhlas nedávného stranického kongresu.

"Pokud by ji předseda vlády nepodepsal, tak jediné logické východisko z takové situace by asi byl jeho odchod a demise celé vlády, což si zcela zjevně kongres ODS nepřál," vysvětlil tehdy Českému rozhlasu zástupce strany v europarlamentu Jan Zahradil a zdůraznil: "V tomto konkrétním bodě jsme prostě neuspěli, že se nám nepodařilo v převodu dalších kompetencí na evropskou úroveň a samozřejmě nikdo z nás z toho nejásá nadšením a nikdo z nás z toho radost nemá."

Jan Zahradil

Kongres ODS ale také přijal požadavek, aby Lisabonskou smlouvu posoudil ústavní soud. Podle některých komentátorů si ODS nedovolí být tím, kdo by byl důvodem krachu Lisabonské smlouvy, ale vzhledem ke své rétorice strana hledá způsob, jak přenést zodpovědnost na někoho jiného. Jednou cestou je podání k ústavnímu soudu, jinou zase prosazování vyčkávací taktiky, jak už před časem přiznal Jan Zahradil: "Podle mého názoru proces ratifikace této smlouvy v českém parlamentu nebude nijak rychlý. My nemáme žádný důvod být mezi prvními, kdo ratifikují tuto smlouvu. Myslím, že bude dobré také vyčkat na to, jak ta ratifikace probíhá v jiných státech. A mám pocit, že máme důvod si s tím docela vyhrát v českém parlamentu."

Zadní vrátka si nechává otevřená i český signatář smlouvy, premiér Topolánek: "To neznamená, že s ní všichni bujaře souhlasí. Ale ten proces se dostal do fáze, kdy žádný jiný kompromis není možný. A uvidíme při ratifikaci, jestli nastanou nějaké problémy."

Lisabonská smlouva by ale měla vstoupit v platnost ještě před volbami do Evropského parlamentu v červnu roku 2009, kdy bude mimochodem unii předsedat Česká republika. Času na ratifikaci tedy není nazbyt a česká politická scéna má hned po volbě prezidenta a americkém radaru další jasně dané téma příštího roku.