Před sto lety se narodil E. F. Burian

11. června uplynulo sto let od narození jedné z nejvýraznějších osobností české meziválečné avantgardy Emila Františka Buriana.

Před sto lety se narodil E. F. Burian

Emil František Burian, foto: ČTK

Byl to nejen divadelník, který svými jevištními experimenty ovlivnil podobu moderního divadla, ale také talentovaný hudebník. Jeho operu Před slunce východem uvedlo Národní divadlo, když mu bylo jednadvacet let. Ostatně hudební talent se v jeho rodině dědil, Burianův otec byl barytonistou v Národním a jeho strýc Karel byl jedním z nejslavnějších světových tenorů. Kromě divadla a hudby se E. F. Burian věnoval i výtvarnému umění, umělecké kritice nebo publicistice. A jak svědčí jeho přednáška z roku 1938, která se uchovala v archivu Českého rozhlasu, zajímal se také o folklór:

"Číst si v kulturní minulosti dává poznat dnešnímu člověku, jakých nepěkných zbraní se užívá k popření dobré kulturní práce a jak podivně nevybíravý je dnešní člověk proti člověku z takzvané doby temna. Chodila-li hospodyně v předjaří od stromku k stromku a klepala-li na ně volajíc: vstávejte, stromky! - pak vytvořila poezii, která nemá sobě rovné. A co tato scéna: v krajině dlouho nesprchlo, hrozí sucho. Jednou vpodvečer sejdou se proto ze vsi všechny dívky na louku k potoku, kde zpívají žnecké písně a tancují. Vrcholem této hry je však okamžik, kdy se nejmladší dívka svleče donaha a vstoupí za zpěvu do potoka, odkud stříká vodu na louku za zpěvu a tančení svých družek. Není to skladba hodná symfonické básně?"

Největší ohlas ale přeci jen měla Burianova práce v divadle. Jeho slavné D 34, kde uváděl vlastní inscenace světových autorů, se v meziválečném období stalo pojmem. Stejně jako jeho proslulý Voiceband, recitační a dramatický soubor, pro který upravil například Křest sv. Vladimíra od Karla Havlíčka Borovského.

"Pan dráb přišel k Perunovi, zatlouk na vrata,

děvečky se hnedle zeptal: "Doma-li pantáta?" -

"Doma, doma, pane drábe, ve veliké chatě,

sedí s jehlou na pekýlku, zašívá si gatě."

Sedí Perun na pekýlku, zašívá si gatě.

"Vzkazuje Vás, pantatínku, car náš pozdravovat,

máte prej mu k tomu svátku drobet zabubnovat."

2. světová válka, kdy byl Burian vězněn v koncentračním táboře, znamenala zlom v jeho umělecké kariéře. Po roce 1945 se vrhnul do politické činnosti. Byl poslancem KSČ, své Déčko řídil už jako plukovník Československé lidové armády, rozhlas pravidelně vysílal jeho politické komentáře. Pokus podřídit svou tvorbu zákonům socialistického realismu však Burianovi příliš nevyšel a před svou předčasnou smrtí v roce 1959 z mnoha levičáckých ideálů zjevně vystřízlivěl. Skříň, kam po desetiletí jako do archívu ukládal výsledky své umělecké činnosti, dodnes nikdo pořádně neprozkoumal.