Češi patří mezi největší houbaře na světě

hriby.jpg

Češi patří mezi největší sběrače hub na světě. Podle univerzitního výzkumu jde alespoň jednou za rok do lesa na houby sedm milionů Čechů. Jednatel České mykologické společnosti Miroslav Smotlacha tvrdí, že to nemá nikde ve světě obdoby. Houbaři ročně z lesa odnesou odhadem přes deset tisíc tun hub. A jaké druhy houbařů Miroslav Smotlacha rozlišuje?

"Jsou houbaři, kteří skutečně sbírají jenom praváky, hřiby pravé, lišky, možná ryzce, a těm to nemám za zlé. Je to správné, když jiné druhy neznají. Jsou ovšem i jiní houbaři, kteří chtějí znát daleko víc druhů. Zvláště nyní, když těchto 'pořádných' hub ubývá, tak chtějí znát další druhy, a proto jsme tady my, mykologové, kteří učí znát méně obvyklé druhy hub. Dalším stupněm jsou houbaři, amatéři-mykologové, kteří chtějí těch hub znát hodně. Chtějí je znát tak asi, jako se sbírají známky, tak oni sbírají houby, zaznamenávají si jejich nálezy, chtějí co nejvíc nalézt těch vzácnějších, umí si je popsat a mají velikou radost, když najdou houbičku třeba zcela maličkou, ale hezkou, pěknou a mají rádi přírodu. Nejdou do přírody proto, aby tam nasbírali kila hub a s těmi kily by radostně šli do vlaku a ukazovali tam svoje úlovky. No a dalším posláním houbařiny je skutečně pobyt v přírodě."

Houby se dají konzumovat na různé způsoby: jako koření v omáčkách či k pečenému masu, v polévce, ale nejčastěji s vajíčky ve smaženicích. Miroslav Smotlacha vám navíc poradí:

"U těch hub rozhodně není dobré příliš mnoho vajec ve smaženicích. S vejci šetřit, nedávat mnoho tuku a houby doprovázet zeleninou, zeleninovým salátem. Prostě tak, abychom tam doplnili zeleninu, aby ta strava byla pestřejší, ne jenom ty houby."

Požitek z konzumace hub si snadno můžeme pokazit, když k houbám chutným z neznalosti přimícháme například houbu hořkou. Mnohem horší následky však má požití hub jedovatých.

"Dost často se tvrdí, že je několik jedovatých hub, asi pět, ty se naučím a mohu bezpečně všechno ostatní sbírat. Tak to je veliký omyl! Jedovatých hub je mnohem více, udává se u nás asi sto druhů jedovatých hub. Řada z nich jsou ovšem maličké houby, které se nesbírají. Rozhodně by však bylo nebezpečné sebrat všechno nebo zkoušet na sobě některé druhy, které neznám. Je třeba sbírat jenom ty druhy, které bezpečně znám a které jsem si ověřil u znalce nebo v mykologické poradně. Rozhodně není možno spoléhat na nějaká pravidla, jako třeba, že lžička zčernala ve smaženici nebo spoléhat se na chuť. Právě ta nejjedovatější houba, muchomůrka zelená, je chutná! Takové pravidlo, které se někdy uvádí, že můžeme ochutnáním hub zjistit, jestli je jedlá nebo není, platí pouze a jedině u holubinek. Ale ani tam to nijak nedoporučujeme. Je potřeba se naučit botanické znaky hub a podle nich je rozeznávat."