Vietnamské děti v hodinách češtiny předhánějí české spolužáky!
Ulice českých měst a vesnic se po dvou měsících opět zaplnily dětmi a pospívající mládeží. V úterý dopoledne začal nový rok školní výuky a po krátkém úvodu děti směřovaly užít posledního ještě trochu volného dne. Letos je v českých školách zase o několik desetin procenta víc cizinců a méně českých dětí...
Dětí cizinců v českých školách přibývá. Podle údajů Ústavu informací ve vzdělávání vzrostlo procento dětí cizí státní příslušnosti v českých základních školách na 1,31 procenta. Z toho vietnamských dětí je přibližně 30 procent, na druhém místě v tabulce jsou ukrajinské děti, za nimi polské a ruské. Uváděné údaje sice neoznačují národnost, Jaromír Nebřenský z Ústavu informací ve vzdělávání však předpokládá, že by se statistika národnosti od statistiky státní příslušnosti významněji lišit neměla.
Na pražské periferii v blízkosti největšího vietnamského tržiště v hlavním městě se nachází základní škola, kde vietnamské děti tvořily loni až desetinu školáků. Ředitele Bohumíra Šumského jsem se zeptal, zda bude letos toto číslo jiné.
"Já vám to ještě na jednoho žáka přesně neřeknu. K nám chodí hodně dětí vietnamské a od letošního roku i čínské národnosti. Třicet až čtyřicet dětí této národnosti už u nás ve škole máme, chodily už loni a pokračují, ale trošku problém u těchto národností je migrace. Někdy odejdou a my nevíme kam. Týden nechodí do školy, čtrnáct dnů, a třeba už nepřijde vůbec. Jejich rodiny se vrátily do Vietnamu, pokračují dál na západ, nevíme. Loni jsme měli 45 Vietnamců, 450 žáků, takže desetinu. Letos počítám, že to bude maximálně něco přes padesát Vietnamců a Číňanů. Počet českých žáků bohužel neustále klesá. Jak víte, ta demografická křivka jde dolů a zatímco jsme tady mívali třídy A, B, C, D, E, F, teď dáme dohromady horko těžko A a B. Takže poměr neustále roste."
"Negativní je to, že je málo českých dětí, to je jednoznačné. Že k nám chodí cizí děti, to považuju za úžasně pozitivní. A nejenom z toho školsky sobeckého důvodu, že máme koho učit. Český národ tak jak žije v posledních padesáti, šedesáti letech, byl tak izolovaný, vypěstoval si v sobě tolik xenofobie a tolik nedůvěry k cizincům, že je potřeba, aby se přesvědčil, že řada cizinců dokáže nejméně to, co dokáže i každý průměrný Čech. A často o mnoho víc. U nás ve škole je to dobře vidět. Celá řada vietnamských dětí, zvláště děvčata (což asi má kořeny v kultuře toho národa) je nesmírně pilná, některá mají i přirozenou inteligenci na vysoké úrovni, takže některá dosahují po roce výuky češtiny lepší výsledky v českém jazyce než čeští žáci!"
Jak reagují české děti, případně jejich rodiče, na to, že tady je větší procento školáků asijského původu?
"České děti vesměs dobře. Samozřejmě různé posměšky si ti Vietnamci kvůli falšování značek na tržnicích atd. i zaslouží, to se jim nedá vygumovat z hlavy. Ani nechci. Ať vědí, že jsou i negativní věci. Ale oni brzo poznají, že ty děti jsou úplně normální, že jsou stejní jako oni, stejně hrajou fotbal, holky stejně rády tancují... Strašně si cením toho, že to těm dětem nemusíme říkat, přesvědčovat je, ale že přirozeně přicházejí na to, že xenofobie je nesmysl," říká Bohumír Šumský, ředitel základní školy v Praze - Libuši.
