Kohákovo "břemeno nad lidské síly ..."
Před několika dny spatřila světlo světa nová kniha Erazima Koháka "Zorným úhlem filosofa", kterou vydalo nakladatelství Ježek. Tato kniha je výběrem článků a přednášek z let 1992 až 2002 tohoto emeritního profesora Ústavu filosofie a religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Erazim Kohák v padesátých letech po komunistickém puči utekl s rodiči do Spojených států Amerických, kde vystudoval filosofii, theologii a religionistiku na Yaleově Univerzitě. Po té působil jako přednášející na Bostonské Universitě. Po roce 1989 se vrátil zpátky. Nyní bydlí v nízkém paneláku na okraji Prahy.
Dokázal byste se zařadit do nějakého filosofického směru 20. století? Nebo nemáte rád takové škatulkování?
"Škatulkování je vždy nepřesné. Hodně jsem se učil od Masaryka a Husserla. Po Masarykovi mám etické zaměření. Všechno mé myšlení je potýkání se s otázkami dobra a zla. Od Husserla mám fenomenologický náhled na svět. Tedy chápu skutečnost jako zkušenost, nikoliv jako datum."
Je o vás známo, že se zabýváte vztahem člověka k přírodě, ekologickými tématy. Jak jste se k tomuto tématu vlastně dopracoval?
"To je jeden z mých čtyř celoživotních námětů. Jedním je etika. Když se nad tím zamyslíte, tak uvidíte, že nejzákladnější etický problém kromě vtahu člověka k člověku, je vztah člověka k životnímu prostředí. My lidé jsme velice malí a nově příchozí druh v obrovských mnoha milionových dějinách, a jsme na životě této Země zcela závislí. Představte si Zemi třeba jako balón a naše slavná civilizace je maličká gondola pod tím balónem. My z toho balónu odtrháváme kusy látky a říkáme, že si to v té gondole uděláme pohodlnější. Jestli se nám podaří zničit balón, no tak je po všem. Proto považuji etiku vztahu člověka k mimolidskému světu za základní etickou otázku."
Mohl byste vybrat ze své knihy úryvek, který byste nám přečetl?
"Samozřejmě, ale musím upozornit: tato kniha není o ekologii. Tato kniha je o Kohákově myšlení. Jedna část je filozofická, jedna teologická, jedna se týká české národní totožnosti a jen jedna se týká ekologie. Tak vám namátkou vyberu. Například tady z té úvodní eseje."
Citace z knihy Zorným úhlem filosofa:
"Součástí písemnictví mé vlasti je spis Jana z Žatce Der Ackermann aus Bohmen (Oráč a smrt) z přelomu 14. a 15. století. O generaci později vznikl Piers Ploughman Villiama Langlanda. Pro oba autory je zemědělec tím, kdo představuje usilovně hájenou osobní ryzost v protikladu k bláznovství a podlostem doby, ke korupci v kruzích politických i církevních, ke vší té marnosti nad marnost. Žalmista si sice posteskne, "aniž ho již více pozná místo jeho", leč slovy Roberta Frosta lze namítnout: "Což srdci člověka lze jinak než jako zradu vnímati ... hlavu svěšenou a smířenou s koncem lásky či podletí?" Rolník obdělávající půdu vzdoruje pomíjivosti času.
Jaký smysl má oráčovo dílo? Nic snazšího než uchýlit se k laciným pseudofreudovským výkladům a prohlašovat, že oráč, v okamžiku, kdy vetne do orné půdy čepel rádla, se sezdává se zemí. Ti, kdo se dnes vracejí k půdě, i když nečetli Heideggera, hovoří o návratu k přírodě, k prostotě, kterou popsal Thoreau ve svém Waldenu. Znám ji ze své někdejší samoty v New Hampshire, dávné a vysněné. Jednotícím prvkem všech těchto obrazů je sen o světě mimo čas, o světě, který má svůj vlastní tep a smysl. Doba, která život podřizuje výkonnosti, jej o tento rozměr osudně ochuzuje. Nejen se náš čas stává penězi ("čas jsou peníze") a nedostatkovým zbožím, stává se také lineárním, nekonečným sledem totožných momentů, které se od sebe liší pouze nahodilým číselným označením. Dnes máme přesně 1994, 11.2., 20:32. "Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli", praví Kazatel 3,1 slovy bratří Kralických. Náš čas se jeví spíše jako čas ničeho pro nic. Stisknutím vypínače zrušíme přirozený cyklus světla a tmy. Podle jména dál je léto a zima, ač v~pokojích s ústředním topením, klimatizací, jak si to vyžadují počítače, nás od proměn ročních období dělí dvojnásobně prosklené okno. Jako bohové jsme uchvátili vládu nad dnem a nocí, ovšem bez boží moudrosti. Je to břemeno nad lidské síly..."
