Adriana Lecouvreur se bude hrát i v Praze
Hlavní operní událostí letošní sezóny v pražském Národním divadle bude historicky první kompletní uvedení Wagnerovy tetralogie "Prsten Nibelungův", k jejímuž nastudování spojí síly s českými divadelníky kolegové z Německé opery na Rýně z Düsseldorfu a Duisburgu. Také česká premiéra populárního veristického díla italského skladatele Franceska Ciley "Adriana Lecouvreur", která sezónu zahájila, je výsledkem spolupráce s německým divadlem, tentokrát s Theater Erfurt. Informuje Evelina Himalová...
Podle šéfa opery Národního divadla a režiséra představení Jiřího Nekvasila se zmíněný nový titul dostal do "zlaté kapličky" souhrou šťastných náhod. První byla zhruba před dvěma lety právě nabídka z Erfurtu na koprodukční projekt. Když se potom dozvěděl, že Adriana je vysněnou rolí sopranistky Evy Urbanové, nebylo co řešit, bylo prý hned rozhodnuto, že se "Adriana Lecouvreur" bude hrát i v Praze.
Publikum v Erfurtu vidělo inscenaci, kterou nastudoval spolu se slovenským dirigentem Peterem Feranecem, letos na jaře, ovšem v jiném obsazení. Pražské sólistické sestavě dominuje vedle Urbanové, která Adrianu zpívá v alternaci s německou pěvkyní Maidou Hundelingovou, ruský tenorista Oleg Kulko, jenž si svou roli saského hraběte Maurizzia vyzkoušel už v moskevském Velkém divadle. V dalších úlohách přesvědčivé pěvecké i herecké výkony podávají Roman Janál, Luděk Vele či Jaroslav Březina, a velmi kvalitně - ukrajinskou mezzosopranistkou Alinou Gurinou - je také obsazena postava intrikující i vášnivé Kněžny z Bouillonu, ochotné k vraždě své sokyně v lásce.
Cileova opera - "commedia-dramma" o čtyřech jednáních - na libreto Artura Colauttiho podle stejnojmenné hry francouzských autorů Ernesta Legouvéa a Eugéna Scribea z roku 1848 měla světovou premiéru 6. listopadu 1902 v Teatro Lirico v Miláně. Triumfoval v ní Enrico Caruso a historicky první Adrianou byla Angelica Pandolfini. Souputník veristických skladatelů tzv. mladé Itálie - Masseneta, Leoncavalla, Giordana a dalších - dal v tragicky končícím příběhu milostného mnohoúhelníku z pařížského divadelního prostředí skrze mistrovsky zkomponovanou, emocionálně vypjatou a pěvecky náročnou hudbu, šanci vyniknout nádherou svých hlasů i jiným operním primadonám: Slavnými Adrianami ve 20. století byly například Maria Callas, Magda Olivero, Renata Tebaldi, Joan Sutherland či Montserrat Caballé. Některé z nich byly i vzory pro první českou představitelku Adriany Lecouvreur 21. století Evu Urbanovou na scéně Národního divadla v Praze. Dnes už světoznámá pěvkyně prý se na roli intenzívně připravovala dva roky. Sledovala všechny dostupné nahrávky na zvukových nosičích a německé party konzultovala během svých častých hostování v New Yorku v Metropolitní opeře se svou přítelkyní a profesorkou Renatou Scotto, která bývala také vynikající Adrianou...
"Každá ta pěvkyně dává do toho takový svůj element. Paní Caballé zpívá neskutečně krásná piána, je to vznešená Adriana Lecouvreur, Renata Tebaldi je zase velice vášnivá, ale mým největším vodítkem při studování role byla opravdu Renata Scotto a její překrásné cé-dé-čko, které vyšlo v obsazení s panem Domingem a paní Obrazcovovou. Myslím si, že ta nahrávka je absolutně dokonalá."
