Političtí vězni z období normalizace nebudou mít vyšší důchody?
Přídavek k důchodům, o němž jsme vás informovalii, by se měl vztahovat pouze na politické vězně 50. a 60. let minulého století. Nezahrnuje však politické vězně z období tzv. normalizace, tedy ze 70. a 80. let. Se dvěma z nich se telefonicky spojil Josef Kubeczka.
Nejdříve jsem oslovil Johna Boka, signatáře Charty 77, který byl dvakrát trestně stíhán. Poprvé za pasivní rezistenci při procesu s Václavem Havlem, podruhé za útok na veřejného činitele se zbraní v ruce během demonstrace. Jeho názor na připravované vládní nařízení je smířlivější.
"Ono to má podle mně dvě roviny. Ta jedna je, že buďto lidé byli politickými vězni nebo ne. Mně se to ani tak netýká, ale týká se to takových lidí, jako jsou Petr Cibulka nebo Václav Havel, který je dnes na tom ekonomicky dobře. Vím ale o mnoha lidech, jako třeba ti, kteří byli odsouzeni za špionáž, což také mělo politickou akcentaci, a v tomto případě to považuji trochu za nemravné. Nicméně v žádném případě se nedá poměřit utrpení lidí z padesátých let s utrpením těch z 70., 80. a 90. let. Připadá mi to ale od pana Grosse mírně populistické. Proč o to neusiloval třeba i jako člen strany, jako ministr vnitra? Bohužel těch politických vězňů z padesátých let už hodně umřelo. Mám z toho rozpačitý pocit."
Spojil jsem se také s dalším členem Charty 77, Petrem Cibulkou, který bezprostředně po listopadu 1989 vydal neoficiální seznamy spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti. Za své politické delikty, jak byla jeho činnost tehdy kvalifikována, strávil v rozmezí let 1978 až 1989 pět let ve vězení. Radikálnost svých názorů dodnes nezměnil.
Připravovaný návrh nařízení vlády v tomto směru argumentuje tím, že političtí vězni v padesátých a šedesátých letech nedostávali za svou někdy otrockou práci žádné peníze, kdežto političtí vězni v sedmdesátých a osmdesátých letech nějakou drobnou mzdu přece jen dostávali. Myslíte si, že je to dostatečný argument?
"Ne, to jsou samozřejmě všechno komunistické lži, tomu nevěřte. My jsme sice dostávali jako by mzdu, ale já například jsem dostával jako kapesné sto nebo sto dvacet korun měsíčně. Jestli tomu někdo říká mzda, tak ať si to zkusí. Těch pět let, co já jsem strávil ve věznicích, bych každému komunistovi skutečně doporučil, aby věděl, jestli odměna sto korun za měsíc naprosto otrocké, nelidské práce ve zvířecích podmínkách je důstojným oceněním práce člověka."
V době normalizace bylo za odpor proti komunistickému režimu vězněno na 110 tisíc lidí. Kromě před chvíli jmenovaných také například Václav Havel, Petr Uhl, Rudolf Battěk, Eva Kantůrková, Jaroslav Šabata, Jiří Dienstbier či Jiří a Jan Rumlové.
