Týden v ČR
Shrnutí nejdůležitějších události tohoto týdne v České republice připravil Josef Kubeczka.
"Na konci sociálně demokratického tunelu není žádné světélko. Žádné reformy nejsou ve skutečnosti připravovány, vše je pouze odkládáno a tato vláda má jediný cíl: dožít se bez jakýchkoli změn a na vrub rychle rostoucího dluhu voleb v roce 2006,"
prohlásil šéf poslanců Občanské demokratické strany Vlastimil Tlustý. S tím ovšem nesouhlasil ministr financí Bohuslav Sobotka.
"Snižujeme podíl deficitu na veřejných výdajích a snižujeme podíl deficitu na celkovém hrubém domácím produktu v České republice. Čili tento rozpočet je reformním rozpočtem a je rozpočtem orientovaným na budoucnost."
Státní rozpočet v roce 2005 bude hospodařit s příjmy ve výši necelých 825 miliard korun, jeho výdaje přitom přesáhnou 908 miliard. Schodek ve výši téměř 84 miliard představuje oproti předchozím letům mírný pokles: v roce 2003 deficit překročil 111 miliard a v letošním roce vláda hospodaří s plánovaným schodkem 115 miliard. K deficitu pro rok 2005 je však třeba připočíst ještě dalších 19 miliard, které státní pokladna zaplatí za ztráty Konsolidační banky, ve které se nahromadily staré dluhy českých bank. Ve skutečnosti tak na jednoho obyvatele České republiky připadne v příštím roce dluh 77 700 korun.
Hlavní ekonom HVB Bank Pavel Sobíšek ale zdůrazňuje, že před vládou stojí především zásadní reforma veřejných financí.
"Sociální výdaje jsou podle mne pořád vyšší než si země může dlouhodobě dovolit. A hlavně se vůbec nepřiblížilo řešení dlouhodobých problémů ve veřejných financích, jako je financování penzijního systému a zdravotnictví."
Deficity veřejných rozpočtů by měly do roku 2008 klesnout ze současných více než pěti procent na tři procenta hrubého domácího produktu. To je podmínkou pro přijetí eura, se kterým vláda počítá do roku 2010.
"Je to samozřejmě o osmdesáti jedna tiskových mluvčích tohoto Senátu, protože my všichni jsme senátoři. Ale důležité je, jestli se mi podaří dostat komunikaci s médiemi, ať už veřejnoprávními, což je dominantní, ale i s privátními, o tom, co tady vlastně děláme, protože občané to nevědí."
Sobotkův neúspěšný protikandidát, nestraník Josef Jařab z Klubu otevřené demokracie, je při hodnocení nového šéfa Senátu opatrný.
"Co to je, dobrý předseda? Pan Sobotka je jistě velmi dobrým strážcem jednacího řádu. To byl vždy, po celou tu dobu. To je důležitá role předsedy. Já doufám, že všichni kolegové, i politické kluby, budou stále otevřeni dialogu. Pokud nebudou, je to škoda Senátu."
Senátoři zvolili také tři místopředsedy: Jiřího Lišku z ODS, sociálního demokrata Petra Smutného a lidovce Petra Pitharta.
Po více než pěti letech archivního bádání sestavil historik Martin Pulec z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu seznam lidí, kteří byli zabiti při pokusu o přechod hranic tehdejšího komunistického Československa. V letech 1948 až 1989 zahynulo na československých hranicích 282 lidí. Z toho bylo pohraničníky zastřeleno 145 lidí, další našli smrt v elektrickém plotu, který lemoval západní hranice státu, od nášlapné miny, utonuli nebo byli sestřeleni v letadle. 16 lidí raději spáchalo sebevraždu, než by se nechalo zatknout, a jeden člověk byl roztrhán služebními psy.
Mezi lidmi, kteří na československé hranici zahynuli, bylo i několik desítek cizinců, hlavně z bývalé NDR, Polska nebo Maďarska. Mezi zahraničními oběťmi jsou i Maročan a Francouz. K jejich případu Martin Pulec řekl:
"Byli na výletě v Německu nebo v Rakousku a šli se přes hranice podívat na to, jak vypadá železná opona. Nedovedli si představit, jaké nebezpečí jim hrozí, když se šli podívat na zabezpečení hranic, jaké je z československé strany."
Kromě civilistů na hranicích umírali také pohraničníci. Historici mají podchyceno 648 jmen pohraničníků, kteří zahynuli během služby. Martin Pulec k tomu dodává:
"Je potřeba podtrhnout, že skutečně v boji s agenty nebo s těmi lidmi, kteří chodili přes hranice a byli ozbrojeni a podnikli útok na pohraniční stráž nebo se bránili, jich zahynulo dvanáct. Ale zbylé množství, přes těch 600 osob, zahynulo následkem sebevražd, následkem nehod, následkem výbuchu min."
Na hranicích sloužili i vojáci základní vojenské služby. Ti byli podrobeni nesmírně silnému psychickému a politickému tlaku. Proto nastupovali do služby s odhodláním zbraň použít a narušitele zastřelit. Je ale pravda, že vojáci někdy úmyslně minuli cíl?
"Pravda to je, ale písemné prameny se o tom samozřejmě nezmiňují, protože kdyby to na sebe pohraničníci sdělili, tak by se vystavili trestnímu postihu. Ale co jsem tak hovořil s bývalými vojáky pohraniční stráže, tak ne všichni byli takoví, že když už došlo na to použití zbraně, tak že se snažili tu osobu zastřelit. Byli i tací, kteří stříleli do vzduchu."
