Jaká je česká zahraniční politika?

Po našem vstupu do Evropské unie nastává čas, kdy je vhodné bilancovat českou zahraniční politiku doby od rozpadu Československa do tohoto mezního bodu. K mikrofonu Rádia Praha přichází politolog a diplomat Otto Pick. Ptáme se jej, jak si česká zahraniční politika za uplynulých 10 let vedla.

"Zahraniční politika v mezích, které si kladla, v mezích svých možností, nebyla neúspěšná. Dosáhli jsme toho, čeho jsme dosáhnout chtěli, což bylo členství v Evropské unii a integrace do NATO a celkově do západních struktur. Po té stránce jsme na tom relativně dobře, jsme v mnohem lepší pozici, než kdy byla I. československá republika."

Kde vidíte neúspěchy české zahraniční politiky?

"Neúspěchy vidím v určité míře v rozvojové politice, tam jsme se dost neangažovali. Teď se to lepší, ale tam jsme dlouho stáli stranou. Já myslím, že bychom mohli konkrétněji vyvinout nějaké diplomatické úsilí o narovnání určitých potíží v transatlantických vztazích, přestože bych nepřeceňoval naše možnosti. My jsme malý stát, ale na druhé straně máme určitou diplomatickou dovednost a měli bychom se tam angažovat. Není to neúspěch, ale spíše úkol, který nás čeká. Velký krach, velký neúspěch zde nebyl."

Jaké má Česká republika vztahy se sousedními státy?

"České vztahy se sousedními státy jsou celkem dobré. Já si myslím, že co se týče Německa, tak by se do určité míry mělo uvažovat o nápravách za určité křivdy, které se v minulosti udály. Vztahy se Slovenskem jsou výborné, jsou opravdu nadstandardní. Vztahy s Polskem se mění, protože po vstupu do Evropské unie je Polsko něco úplně jiného než Česko, Slovensko nebo Maďarsko. Je to stát střední velikosti. A tuším, že v budoucnosti budou Poláci hledat své spojence spíš třeba v Madridu než v Praze. Ale vztahy jsou celkem slušné."

V tuto chvíli má největší volební preference Občanská demokratická strana. Očekává se, že v roce 2006 bude Česko mít novou vládu. Změní se nějak zahraniční politika nebo bude zachována kontinuita?

"Já myslím, že do značné míry se kontinuita zachová. Já bych řekl, že vláda ODS by asi byla skeptičtější co se týče vývoje v Evropské unii, ale nebyla by sama, jsou i jiné vlády, které by sdílely její názor. Nemá smysl pranýřovat ODS jako protievropskou stranu, protože podobné názory existují i v jiných evropských státech. Takže tam by byla určitá změna. Co se týče bezpečnostní politiky, tam by asi byl pokus o nějaké silnější vazby na Spojené státy. Ale kontinuita by tu byla a velké rozdíly by tu být nemohly, protože ať se říká, co se říká, zahraniční politika má svůj vlastní raison d´etre, který diktuje tu kontinuitu."

Česká veřejnost nemá o zahraniční politiku, pokud není nějakým způsobem vyhrocena, příliš velký zájem. Čím si to vysvětlujete?

"Lidi se prostě o zahraniční politiku nezajímají, protože nemají pocit, že by to mělo co dělat s každodenním životem, se kterým se každý z nás musí vypořádat. Jenom když dojde ke krizím, jakou byl například za mého mládí Mnichov, tak se každý zajímá o zahraniční politiku. Pak lidi reagují. Na druhé straně česká veřejnost není totálně izolacionistická. To je nejlíp vidět na tom neuvěřitelně štědrém a velkorysém ohlasu té katastrofy v jihovýchodní Asii."