Češi se bojí jít se svými úsporami do většího rizika
Češi patří ke konzervativním investorům, kteří nevyhledávají riziko. Vyplývá to z průzkumu Československé obchodní banky a České asociace investičních manažerů. Hodně Čechů stále ukládá své volné peníze převážně do bank, kde ale výnosy nepokryjí ani inflaci. Proč chovají mnozí nedůvěru k výnosnějšímu, i když rizikovějšímu způsobu zhodnocování svých úspor, to zjišťoval Zdeněk Vališ.
"Myslím, že je to úplně logické v souvislosti se dvěma okolnostmi. Za prvé u nás po desetiletí neexistoval kapitálový trh. A k tomu, aby se některý národ stal méně konzervativní, je třeba dlouholeté historie. Za druhé nemůže zapomenout, jak se Češi spálili v devadesátých letech, kdy řada fondů byla vytunelována a řada lidí přišla o své úspory. Potom není divu, že Češi se dnes bojí využívat těch vymožeností, které kapitálový trh nabízí. Když dnes uložíme peníze do banky, není to výhodné, vezmeme-li navíc v úvahu inflaci. Přesto uložit peníze do banky je to nejbezpečnější, co můžeme udělat, protože bankovní vklady jsou ze zákona pojištěné. Pokud budeme investovat nějakým jiným způsobem, třeba přes investiční fondy, vždy se vystavujeme riziku, že pokud ten investiční fond třeba zkrachuje, naše peníze se nám už vůbec nevrátí. A proto Češi, coby konzervativní národ, volí raději pojištěné vklady."
"I to je naprosto logické, že ty tři velké banky obsadily první místa. Také si myslím, že je to správný odhad lidí, pokud jde o bezpečnost bank. Ona totiž bezpečnost bank bývá přímo úměrná jejich velikosti. Umím si představit, že když má nějaké problémy malá banka, tak ji stát nechá padnout a lidé přijdou o část svých peněz. Vrátí se jim to, co bylo pojištěno. Pokud ovšem začne mít problémy nějaká hodně velká banka, už je pro stát příliš riskantní nechat takovou banku padnout. Mezi ekonomy, mezi bankéři se o některých bankách říká natvrdo: ta banka je příliš velká na to, aby padla. Můžeme si připomenout případ Investiční a Poštovní banky. Tato banka v podstatě také nezkrachovala, ale byla převzata. To znamená, že stát se zaangažoval a tu velkou banku zachránil. Kdyby padla velká banka, nastaly by obrovské potíže v ekonomice. To si prostě stát nemůže dovolit."
Totéž vlastně platí i pro stavební spořitelny. Poskytují vyšší výnos než čisté termínované vklady v bankách a zároveň garantují i vysokou bezpečnost úspor. Ostatně většinou jde stejně o odnože velkých bank. Trošku jiná je situace u penzijních fondů. Ty rovněž působí u velkých bank. Přesto zatím rozdělují naši veřejnost na dva tábory. Více než polovina občanů jim důvěřuje, 45 procent občanů na ně zatím pohlíží s jistou nedůvěrou. Opusťme ale nyní oblast velkých finančních institucí. I mimo ni samozřejmě existují možnosti, jak investovat volné peníze bez většího rizika. Největší oblibě se těší investice do nemovitostí, tedy do instrumentu, se kterým se u nás zatím lidé moc nespálili. Pokud si samozřejmě odmyslíme kauzu H-Systém. Markéta Šichtařová připomíná pouze jednu nevýhodu investice do nemovitostí.
Někteří odborníci ale upozorňují na špatnou zkušenost, kterou udělali v posledních letech investoři do různých kancelářských prostor. Boom už opadl a někomu tak mohly dnes zůstat jen oči pro pláč. Totéž může čekat ty lidi, kteří kupovali předražené byty v očekávání růstu jejich ceny po vstupu do Evropské unie. Růst se nekonal. Naopak prý hrozí, že cenový propad může postihnout i trh s byty, až dojde k odbourání regulace nájmů. Průzkum ale také ukázal, že spíše raritou je zatím u nás investiční nákup obrazů, zlata nebo třeba starých vín. Ani to není podle Markéty Šichařové překvapení.
"Upřímně řečeno, myslím si, že investování do obrazů, různých uměleckých děl nebo třeba do zlata je výsadou lidí, kteří už opravdu nemají kam jinam investovat. Investovali už do všech běžných finančních produktů a teď už jenom hledají nějakou tu třešničku na dortu, něco zvláštního. A ti určitě není případ většiny Čechů. Většina Čechů skončila tím, že vložila své peníze na termínovaný vklad do banky, někteří se i penzijně připojistili, ale tím to skončilo."
Ale i averze k riziku má zřejmě své hranice. Doba je sice nejistá, dolar se propadá, nikdo neví, kam půjdou ceny ropy a co to všechno udělá se světovou ekonomikou. Na druhé straně se asi o dost lidí pokoušely v uplynulých měsících mrákoty, když viděli, že mohli vydělat hodně velké peníze na tak riskantním produktu, jakým jsou akcie. Například takový ČEZ dva roky po sobě zdvojnásobil svou hodnotu. A ten, kdo koupil podílové listy některých akciových investičních fondů mohl počítat s ročním výnosem až 40 procent. I letos očekávají odborníci růst, i když ne tak dramatický. Vyplatí se tedy investovat do akcií?
"Má to cenu hlavně v případě, když občan bude investovat do domácích akcií. Musíme si uvědomit, že pokud budeme investovat v zahraničí, ať už do akcií, dluhopisů nebo jiných instrumentů, vždy podstupujeme kursové riziko. Jinými slovy, hrozí, že česká koruna bude dál posilovat a zhodnotí se vůči zahraniční měně natolik, že až budeme chtít své případné vydělané peníze investovat zpět do korun, zbude nám jen malý zlomek toho, co jsme na počátku vložili. Proto je pro Čechy daleko příznivější a bezpečnější investovat pouze v českých korunách na území České republiky. Myslím si, že právě ty české akcie nejsou špatnou volbou, vzhledem k tomu, že ekonomika poměrně dobře roste, má se k světu, a proto i akcie by letos ve velké většině měly cenově růst. Investice do akcií jsou ale vhodné jen pro toho, kdo opravdu má čas sledovat v podstatě každý den akciový trh, vyhodnocovat ho. V případě, že nejsme tak fundovaní investoři, nemáme čas každý den trh sledovat, potom je lepší svěřit naše úspory nějakému odborníkovi, který bude do těch akcií investovat za nás."
A nebo investovat do nějakého akciového podílového fondu.
"To je určitě ještě bezpečnější varianta."
Markéta Šichtařová ale upozorňuje na ještě jednu investiční možnost, vhodnou pro konzervativní Čechy. A tou jsou tzv. zajištěné investiční fondy.
"Peníze vložíme do jakéhosi speciálního investičního fondu, ve kterém je garantováno, že v žádném případě nemůžeme ztratit to, co jsme do toho fondu vložili. Vždy se nám vrátí alespoň ta částka, kterou jsme vložili. Zároveň ale, pokud vše půjde dobře, můžeme také vydělat dost slušná procenta, v některých případech deset, někdy dokonce až patnáct procent. Tyto ´zaklikávací´ fondy jsou poměrně sofistikovaným finančním produktem a myslím, že jsou vhodné právě pro řadu konzervativních Čechů. Nemusí se bát, že by ztratili to, co vložili, na druhé straně se mohou podílet na zisku v případě, že se ekonomice opravdu dobře daří."
Málo rizikové, ale také samozřejmě málo výnosné, jsou například peněžní investiční fondy. O něco lépe na tom mohou být investice do dluhopisů, potažmo do dluhopisových investičních fondů.
"Dluhopisům svědčí, pokud Česká národní banka snižuje nebo alespoň udržuje nízké úrokové sazby. Letošní rok by tedy měl být v tomto ohledu ještě relativně příznivý pro různé dluhopisy i dluhopisové podílové fondy. Nicméně ty dnešní úrokové sazby už jsou na hodně nízké úrovni a asi už o moc nepoklesnou. Nemůžeme proto počítat s tím, že by ten růst cen dluhopisů pokračoval moc dlouho. Já očekávám, že nejpozději na konci tohoto roku nebo na počátku příštího roku začnou ceny dluhopisů postupně klesat. Pokud chce tedy někdo spekulovat na ceny dluhopisů v horizontu dvou tří let, neměl by moc spekulovat na růst jejich cen. Tady ale musím zdůraznit - s vykřičníkem - jednu podstatnou věc. Něco jiného je spekulovat na pohyb cen dluhopisů během jednoho roku, dvou či tří let a úplně něco jiného je koupit si ten dluhopis a držet ho až do okamžiku vypršení jeho splatnosti. V takovém případě nepodstupujeme vůbec žádné riziko. U takového dluhopisu je garantováno, kolik dostaneme vyplaceno v okamžiku splatnosti. A státní dluhopisy jsou opravdu hodně bezpečné instrumenty. Těžko můžeme očekávat, že by stát zkrachoval, takže koupit nějaký státní dluhopis je velice bezpečná investice. Zároveň je třeba si uvědomit, že když je na finančním trhu něco hodně bezpečného, je to vykompenzováno hodně malým ziskem. V tomto případě bychom zřejmě nezískali větší výnos než dvě, dvě a půl procenta."
Suma sumarum, pro většinu konzervativních Čechů se letos asi při správě jejich osobních peněz moc nezmění. Do většího zhodnocování úspor by tedy neměli vkládat příliš velké naděje. A pro dobrodružněji založené povahy přinese letošní rok stejné množství lákadel, jako ten loňský.
