Mikulov
Dnes budeme opět cestovat a to na jižní Moravu. Naším cílem bude Mikulov, město na úpatí bílých skal Pavlovských vrchů, starých 30 miliónů let. Podíváme se do hrobky Ditrichštejnů, na zámek i na poutní místo Svatý Kopeček.
Zdejší kraj patří k nejstarším osídleným oblastem střední Evropy. Svůj domov tu našli už lovci mamutů a zanechali tu po sobě poselství v podobě unikátního nálezu - světoznámé Věstonické venuše. A v tomto kraji leží i město Mikulov. Když sem přijede návštěvník, nemohou mu uniknout tři hlavní dominanty - a to Kozí vršek s gotickou obrannou věží, poutní místo Svatý Kopeček a zámek. Po tři sta let na něm sídlil rod Lichnštejnů a od roku 1675 až do konce druhé světové války pak Ditrichštejnové. Zámek se stal sídlem olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna a Mikulov byl tehdy faktickým hlavním městem Moravy. Prodělal několik přestaveb, byl vypleněn husity, ale jak řekl Bohumír Smola, ředitel muzea, největší katastrofa ho čekala na konci druhé světové války.
"22. dubna byl zámek do základů vypálen. Po druhé světové válce nastal problém, co s těmi ruinami dělat. Naštěstí byl zámek v 50. letech vystavěn znova, do podoby tak jak byl před válkou."
"Každoročně zde probíhá sympozium výtvarníků, kteří se zde sejdou a vytvářejí svá díla, která my tady na zámku vystavujeme. Pochlubím se tím, že údajně po Praze jsme druhá největší sbírka soudobého umění. "
Jeden z exponátů představuje i paní Perchtu z Rožmberka, onu známou Bílou paní, která prožila svůj strastiplný život právě na mikulovském zámku.
Mimochodem, dopisy, které psala paní Perchta otci a bratrům, jsou brány jako základ ženské literární tvorby této doby. Svému manželovi pak neodpustila ani na smrtelné posteli, když ji o to žádal. Proto musí podle legendy bloudit jako Bílá paní.
Na zdejším zámku mají i jednu raritu - nejstarší a největší sud ve střední Evropě, který byl naplněn vínem.
"Tento sud byl sestrojen přímo zde v roce 1643 na objednávku majitele panství Maxmiliána z Ditrichštejnů, který se za svého života snažil, byť to měl velice těžké, protože to bylo v době třicetileté války, pozvednout hospodářskou úroveň a samozřejmě jedním z hlavních příjmů bylo vinohradnictví a vinařství. Byl to desátkový sud, do kterého oddaní poddaní nosili desátý díl úrody hroznů. Bohužel sloužil pouhých třicet let. Protože potom přišla velká neúroda hroznů a sud se rozeschl."
Sud má obsah tisíc deset hektolitů, váží kolem 26 tun a největší průměr je pět metrů. Pokud by jste ho náhodou chtěli vypít, museli by jste začít jako novorozeně, pít denně tři litry vína denně a dožít se devadesáti let. Od té doby, co sud vyschl slouží na zámku jako dekorace. Přesto Ditrichštejni přišli na způsob, jak ho využít.
"Vypráví se, že jedna z kněžen rodu Ditrichštejnů. která byla dámou velkého světa a malý Mikulov jí nevyhovoval, neustále tlačila na manžela, aby se odstěhovali do nedaleké Vídně ke dvoru. On aby alespoň částečně vyhověl jejím libůstkám, sezval velkou společnost a po večeři je zavedl sem do sklepa. Když kněžna vstoupila na čtvrtý schod odspodu, tento zavrzal a ozvala se hudba, i když zde nebylo nikoho vidět. Ale jeden všetečný host to odhalil, protože obešel sud a vzadu našel bubeníka. Zbylých čtrnáct členů kapely bylo nacpáno v tomto sudu. Pověst dále praví, že paní kněžnu to natolik dojalo, že už se z Mikulova nechtěla stěhovat. Druhá verze praví, že se zamilovala do bubeníka a to byl ten důvod, proč tu chtěla zůstat."
Černá madona je dnes v kostele sv. Václava a konají se s ní pravidelné poutě na místo, které se tyčí nad městem a nazývá se Svatý Kopeček. Poté, co v roce 1622 řádila v Mikulově morová epidemie, rozhodl se kardinál Ditrichštejn vyjádřit bohu vděčnost za její překonání. Nechal na kopci, který se původně nazýval Tanzberg postavit kapli sv. Šebestiána. Jak uvedl historik Václav Hortvík, později tu nechal pro poutníky postavit ještě cestu lemovanou kapličkami.
Jedná se o pašijové výjevy, z nichž první je scéna Loučení Krista s Marií. Vedle kaple stojí zvonice, na níž je zvon vážící 4300 kilogramů. Na jeho rozhoupání je třeba síly čtyř mužů. Také kostel na Svatém kopečku provázely požáry a znovu vstával z popela. Také věřící sem chodí na poutě s černou Madonou jako před staletími.
