Jak pracovali lidovečtí ministři?

Grossovu vládu opustili tři ministři z KDU-ČSL: ministr zahraničí Cyril Svoboda, ministr dopravy Milan Šimonovský a ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Jaké bylo jejich působení ve vládních funkcích? To spolu s politologem Lukášem Valešem shrnuje Martina Lustigová.

Cyril Svoboda

"Já hodnotím působení těchto tří ministrů ve vládě jako relativně velmi úspěšné. Patřili k těm pracovitějším členům kabinetu. Myslím, že za všemi je vidět jednak odborný kus práce a jednak to byli lidé, kteří konsensuálně do té vládní sestavy zapadali,"říká politolog Lukáš Valeš.

Cyril Svoboda se ve své politice vždy neshodoval s kabinetem - s vládou se rozcházel například v názoru na iráckou krizi, během níž Svoboda podporoval americký zásah. Zlom v úspěšném rozjezdu znamenal Svobodův pád z pozice šéfa KDU-ČSL, který přinesl oslabení jeho pozice. Pokračuje Lukáš Valeš: "Budeme-li hodnotit úspěšnost jeho zahraničních misí, mám na mysli například jeho časté cesty na Blízký Východ, ale i do jiných regionů, tak si myslím, že jak osobně, tak koncepčně ministr zahraničních věcí prokázal, že byl člověkem na svém místě."

Libor Ambrozek

A ministr životního prostředí Libor Ambrozek? Ve chvíli, kdy podával demisi, podpořil Senát jeho návrh zákona o obnovitelných zdrojích. Za připomenutí stojí i to, že prosadil soustavu evropsky chráněných území Natura 2000. "Byl to úspěšný ministr už jenom proto, že v době jeho fungování resort ministerstva životního prostředí nebyl zatížen žádnou velkou kauzou, žádným velkým problémem. Myslím si, že Libor Ambrozek odvedl dobrou práci."

Ministr dopravy Milan Šimonovský podle Lukáše Valeše zdědil některé problémy od předchozích vlád: "Milan Šimonovský měl trochu ztíženou pozici, protože jeho resort, na rozdíl od dvou předchozích, byl asi zatížen největšími dluhy z předchozího období." Při příchodu na ministerstvo vzbudil pozornost tím, že vypověděl pro stát nevýhodnou smlouvu s firmou Housing and Construction o výstavbě silnice D 47. Některé záměry ale ministr Šimonovský dokončit nestihl - například zavedení mýtného nebo stanovení přísnějších trestů za dopravní přestupky.

"I když všichni tři členové vlády za lidovou stranu byli jakoby na stejné politické úrovni, přesto právě mezi Cyrilem Svobodou, Liborem Ambrozkem a Milanem Šimonovským je určitý rozdíl. Zatímco Libor Ambrozek byl takzvaně politicky neutrální a byl tam skutečně především jako přestavitel resortu životního prostředí, Cyril Svoboda byl původně nominován jako předseda KDU-ČSL, zastával proto také post vicepremiéra vlády. Zejména tato vládní krize ukázala, že přestože byl členem lidové strany (a to vždy celkem loajálním členem lidové strany), zastával vůči kabinetu mnohem vstřícnější postoj. Choval se více, řekněme, jako člen kabinetu. Naopak ministr Šimonovský z titulu místopředsedy KDU-ČSL patřil, a vládní krize to ukázala, spíše ke křídlu Jana Kasala, popřípadě předsedy strany Kalouska. Myslím si, že by bylo velmi zajímavé se těchto tří členů vlády zeptat, s jakými pocity odcházejí. A myslím si, že tady by byl výrazný rozdíl například mezi Milanem Šimonovským a Cyrilem Svobodou," míní politolog Lukáš Valeš.

A kdo může odcházející ministry nahradit? Spekuluje se o tom, že do Černínského paláce by mohl zamířit diplomat Jan Kohout, ministerstva dopravy by se mohl ujmout ekonom Pavel Švagr a do křesla ministra životního prostředí premiér Gross údajně prosazuje poslance Radko Martínka.