Jiřský klášter
Již druhým rokem na sebe poutá pozornost výstava Příběh Pražského hradu, která ve zkratce představuje jeho dějiny. Najdeme na ní také unikátní reliéfy z bran Jiřského kláštera a tam se vypravíme se Zdeňkou Kuchyňovou. Jak se dozvíte, v jeho čele stály nejurozenější ženy českých panovnických rodů.
Jiřský kostel založil na počátku 10. století kníže Vratislav a pohřbena zde byla jeho matka svatá Ludmila poté, co byla zavražděna na Tetíně. Kde se hrob původně nacházel, je otázkou diskuse. Jisté je to, že ve 13. století abatyše z Přemyslovského rodu - Anežka nechala zbudovat kapli právě pro nové umístění hrobu svaté Ludmily a schránka s ostatky se zachovala dodnes. Na výstavě Příběh pražského hradu jsou k vidění restaurované zbytky textilií z jejího hrobu. K Ludmiliným ostatkům se vztahuje i několik pověstí, uvedla Klára Benešovská z Ústav dějin umění AV.
"Pěkné vyprávění je zachyceno v kronikách. Klášter zasáhl požár v roce 1142. Pražský hrad byl tehdy obléhán Konrádem Znojemský a kostel vyhořel. Jepštišky musely uprchnout, ale když se vrátily, tak hledaly především hrob svaté Ludmily, jestli zůstal nepoškozen. Jistý stavitel Verner, který se zúčastnil právě přestaveb kláštera, jim ho pomohl najít. Ovšem nějaký člen jeho stavební huti ukradl kousek z ostatků sv. Ludmily, uprchl s nimi, ale dostal se do velkých potíží a teprve, když ten ostatek vrátil, tak se věci napravily. Takže k relikviím svaté Ludmily se vázala řada zázraků, ale toto je zaznamenáno i s tím přesným jménem stavitele Vernera."
Vraťme se však k počátkům kláštera. Ty jsou spojeny se silnou osobností - sestrou knížete Boleslava - princeznou Mladou. O jejím vlivu svědčí i to, že byla vyslána do Říma, aby tam jednala na papežském dvoře o založení českého biskupství a současně o založení prvního kláštera. Souhlas skutečně dostala. Klášter měl na rozdíl o jiných výjimečné postavení, protože se nacházel v areálu Pražského hradu a už od jeho založení do něj vstupovaly především příslušnice nejvyšších vrstev, členky panovnických rodů. Vstup do kláštera však neznamenal, že tam dívka zůstala až do smrti a nemohla se vdát. Své útočiště tu našly jak neprovdané ženy, ale také ženy v sociální nouzi či vdovy. V relativním klidu se tu mohly věnovat například výrobě liturgických rouch, vyšívání a čtení knih. Vzdělané jeptišky totiž zejména ve 14. století přicházely i se svými knihami a rukopisy a klášter tak měl bohatou knihovnu. To, že ženy mohly vstoupit do kláštera několikrát dokládá i příběh princezny Kunhuty, prvorozené dcery Přemysla Otakara II. Ta zřejmě kvůli sňatku, který se jí nelíbil, vstoupila nejprve do kláštera klarisek.
"Poté, co nastoupil na trůn Václav II., tak potřeboval kvůli sňatkové politice a kvůli zabezpečení slezské hranice, aby mu sestra v těchto záměrech posloužila. Takže musela z toho klariského kláštera Kunhuta odejít, stala se manželkou vévody Mazovského, povila mu dvě dítka, ale po nějakém čase požádala papeže o rozvod a vrátila se zpět do Prahy. Tentokrát už ne ke klariskám, ale už právě sem k benediktínkám, kde se stala vzápětí abatyší. Ona se pořád i v dokumentech podepisovala vždycky jako prvorozená dcera krále Přemysla Otakara II. Je tedy vidět, že to sebevědomí princezny, která se téměř měla stát nástupkyní na českém trůnu v ní stále bylo a je to vidět i na výzdobě těch jejích rukopisů."
A jak vypadá klášter dnes? Sídlí zde Národní galerie a také bazilika je přístupná pro veřejnost. Lidé mohou sestoupit do krypty a podívat se na náhrobek sv. Ludmily. Nad bránou kláštera byly i dva unikátní kamenné reliéfy. Ty, jak připomněla Klára Benešovská, jsou nyní na výstavě Příběh pražského hradu.
"Ten první je opravdu unikátní. Je to trojdílný reliéf s korunováním Panny Marie, který objednala abatyše Anežka, sestra Přemysla Otakara I., která je na tom reliéfu také spolu se svým bratrem. A u Panny Marie je rovněž vytesána postavička abatyše Mlady a abatyše Berty. Čili ve zkratce tu jsou připomenuty hlavní periody benediktínského kláštera od založení až po začátek 13. století. Potom je zde reliéf z doby Vladislava Jagellonského a zpodobuje svatého Jiří na koni bojujícího s drakem a osvobozujícího podle legendy princeznu a spolu s ní pak celé město."
Na výstavě je skutečný originál tohoto reliéfu se svatým Jiřím - dílo z počátku 16. století. V klášteře je jeho kopie.
