Pernštejn
Nedaleko Žďáru nad Sázavou se tyčí mohutný hrad Pernštejn, který se řadí mezi historické skvosty. Ačkoliv jeho základy sahají až do 13. století patří mezi nejzachovalejší hradní stavby u nás zejména proto, že nebyl nikdy dobyt. Minulý týden ho bohužel stihl požár, který zničil depozitář. Za historií i současností hradu se vypravila Zdeňka Kuchyňová.
Vypráví se, že v kraji, kde později vyrostl mohutný Pernštejn, žil uhlíř Věňava. Než obešel všechny milíře, kde pálil uhlí, našel svůj domek vždycky ve velkém nepořádku. Proto ho zajímalo, kdo tam chodí. Jak uvedl průvodce Jaroslav Kinc, zjistil, že je to velký černý zubr.
"Podle pověsti spletl mladý strom v houžev, tu provlékl zubrovi do nozder a za tu houžev ho přivlekl před krále. Král se ptal, co za tento hrdinský čin chce. Uhlíř chtěl jenom svobodně pálit uhlí v těchto lesích, což mu král samozřejmě rád umožnil a Věňava od samé radosti jediným máchnutím meče zubrovi hlavu uťal. To krále nadchlo ještě víc a Věňavovi poručil de facto zkolonizovat toto území a dát si do erbu zubří hlavu s hužví v nozdrách. Ta Pernštejnská zubří hlava bývá znázorňovaná nejčastěji na stříbrném nebo zlatém štítě."
"Pernštejn je vlastně zkomolenina německého Bärenstein, což je v překladu medvědí kámen nebo medvědí skála."
Dokonce i blízká vesnička se jmenuje Nedvědice. Během 14. a 15. století sílily moc a majetek Pernštejnů a s tím sílil i jejich hrad. Například Vilém z Pernštejna zastával dokonce úřad nejvyššího hofmistra země.
"Bohužel se toho o Pernštejnech ve srovnání s jinými rody poměrně málo ví. Nebylo toho o nich mnoho publikováno, ale za Viléma II. byli Pernštejnové možná i bohatší než třeba páni z Rožmberka."
"Nejvzácnější předměty, to jest zejména cínové nádobí, církevní textilie a ty nejcennější grafiky se podařilo zachránit a vynést díky tomu, že paní kastelánka to velmi dobře znala."
Jak se zachovali místní lidé, když hrad hořel?
"Ta vlna solidarity byla velmi silná a ani se netušilo, že lidé tak přirostli k hradu. Ozývali se nejenom místní lidé, ale lidé ze širokého okolí, solidárně i z jiných objektů, jak moravských tak českých. Ale bylo potřeba jednat velmi racionálně. To znamená hasiči hlídali požářiště a pouštěli sem opravdu jenom velmi selektivně ty lidi, kteří mohli být nějakým způsobem užiteční. Největší díl práce potom padl na zaměstnance objektu. Ti dělali i vyklizovací práce. Je trošku smutné, že až tato skutečnost řadu lidí seznámila s tím, že takovýto krásný a velmi cenný hrad se tady nachází. Předpokládáme, že se přijde řada lidí poprvé na hrad podívat, ale že přijdou i ti, kteří sem chodí pravidelně, mají hrad rádi a budou chtít vidět, co se tady stalo."
"Prý kolem staveniště procházel poutník, který se vracel ze svaté války a nemyslel si, že Pernštejn může být na skále vystavěn. Prohlásil, že dřív se jeho tisová větev, o kterou se opíral, zazelená, než tady vyroste hrad. Samozřejmě hrad byl dostavěn, tisová hůl se zazelenala a od té doby se tvrdí, že Pernštejn a tis jsou svým osudem provázaní, takže v případě, že se stane něco s hradním palácem, tak se stane i něco s tisem a opačně."
A právě tuto zimu se ulomila tisu jedna větev. Je to sice jenom legenda, ale kdo ví.
