Týden v ČR
Přehled nejdůležitějších události tohoto týdne v České republice připravil Josef Kubeczka.
Před rokem se stala Česká republika členem Evropské unie. Ministerstvo zahraničí hodnotí roční působení jako velmi úspěšné. Celkový obraz země v očích společenství ale mohl být ještě lepší, kdyby nebylo vládní krize. Podle náměstka ministra zahraničí Vladimíra Müllera se nenaplnily různé škarohlídské vize. Bylo tomu tak i proto, že země byla na vstup dobře připravena. To se týká zejména státní správy. O úspěch se ale přičinili rovněž podnikatelé a celá ekonomika. Kladné ocenění Česka mělo v Bruselu i konkrétní odezvu.
"Za ministerstvem zahraničí je v Bruselu velkým výsledkem ta skutečnost, že jsme byli vybráni jako jedna z prvních zemí do tzv. týmového předsednictví unie."
A jak hodnotí roční působení Česka v Evropské unii Jiří Dienstbier, někdejší federální ministr zahraničí, člověk, který v prosinci 1989 otevíral hranice tehdejšího Československa a který už deset dní po nástupu do funkce svolal do Černínského paláce velvyslance zemí tehdejšího Evropského hospodářského společenství, aby jim oznámil, že Československo chce vstoupit do společenství?
"Hlavně se nepotvrdilo všechno to české strašení o tom, jak to tady špatně dopadne, jak porostou ceny atd.. My jsme země, která neustále roste, všechno se zlepšuje. My jsme dokázali, že už jsme normální země. Dokážeme prosperovat, ať se děje ve vládách, co chce."
Většina Čechů je k přínosu, který pro zemi má naše členství v Evropské unii, skeptická. Rok po vstupu země do unie si dvě třetiny lidí myslí, že nepříznivé důsledky vstupu převažují nad pozitivy. Opačné mínění má 37 procent lidí. Přesně polovinu lidí navíc netěší, že během několika let by Česká republika měla přejít na placení eurem.
"Já jsem přesvědčený, že ano, protože to v podstatě kultivuje hlavně ten stánkářský prodej, který je předmětem časté kritiky i občanů."
Proti zákonu hlasovali občanští demokraté, jak předem avizoval poslanec Walter Bartoš.
"Je to další byrokratický krok vůči podnikatelům tohoto státu. Byrokratický krok ze strany vlády, která na místo toho, aby podnikatelům vytvořila lepší, vhodnější prostředí, tak jim vlastně to prostředí zbytečně komplikuje. Proto my tento zákon v žádném případě nebudeme podporovat."
Občanská demokratická strana chce v případě vítězství v parlamentních volbách povinnost mít registrační pokladnu okamžitě zrušit. Dá se očekávat, že řada obchodníků nebude s nákupem pokladny spěchat. Povinné jsou totiž od roku 2007 a řádné parlamentní volby by měly proběhnout v polovině roku 2006.
Ve čtvrtek, v den 60. výročí zahájení Pražského povstání proti německým okupantů, se po celém hlavním městě konala řada vzpomínkových a pietních aktů. Čestná vojenská stráž, slavnostně oblečeni veteráni bojů o Prahu, několik oficiální hostů. Tak to vypadalo před pražskou Staroměstskou radnici ve čtvrtek dopoledne. Za doprovodu vojenské hudby začalo kladení věnců k pamětní desce na budově radnice. Slova se pak ujal předseda Senátu Přemysl Sobotka, který ocenil odhodlání pražských povstalců bránit své město.
Náměstek pražského primátora Jan Bürgermeister ve svém vystoupení mimo jiné připomněl, že Pražské povstání bylo dlouhou dobu zkreslováno z ideologických důvodů, aby mohla být zdůrazněna role Rudé armády při osvobozování Československa. Jeho slova potvrdila i předsedkyně Svazu českých bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková.
"Odkaz Pražského povstání nese všechny problémy, které dokážeme vytvořit, jde-li o naši historii. Do dnešní dnů nebylo totiž skutečně uznáno. Pro mnohé politiky, ale i občany, to bylo pouze náhodné, nikým neřízené bojování, které způsobilo smrt mnoha Pražanům. Tím, že Pražské povstání nebylo dosud dostatečně historicky zpracováno, zhodnoceno a vysvětleno, v některých lidech tento omyl přetrvává. O hrdinech pražských barikád se ne hovoří. Nehovoří se ani o jejich velitelích, kteří patří na vojenský Slavín."
Odhodlání obyvatel Prahy osvobodit své město nebylo v tehdejší okupované Evropě jevem ojedinělým. Přesto měl český odboj a Pražské povstání podle dalšího řečníka, předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, svou zvláštní hodnotu.
"Protože to nebyl odboj z vynucení. Byl to odboj dobrovolný a spontánní, stejně jako Pražské povstání. Byl to odboj, který byl občanský, ke kterému se ti lidé museli uvědoměle rozhodnout. Bylo to rozhodnutí postavit se nacismu. Postavit se mu tak, jak jsme vlastně toužili celá léta. Český válečný zážitek začal už před válkou, ten souvisí už s pokořujícím Mnichovem, souvisí s tím, že jsme neustále čekali v tom dusném prostředí stoupajícího Hitlera v Německu a nedostali jsme možnost bojovat. To Pražské povstání je poprvé pozvednutí zbraně, to, na které se tak dlouho čekalo, to, co se nepovedlo před válkou. To je také velký oblouk, který se opisuje k Pražskému povstání."
Čestná stráž pak vzdala hold státní hymně, která ukončila pietní akt před pražskou Staroměstskou radnicí.
