Pražský Prsten Niebelungův spěje k završení

V Národním divadle v Praze probíhá unikátní projekt, který nemohli přiznivci opery, hudby a divadla přehlédnout. V koprodukci s německou operou Deutsche Oper am Rhein, která hraje na scénách v Düsseldorfu a Duisburgu, jsou v Praze od dubna do května v časovém rozmezí několika týdnů uváděny 4 premiéry operní tetralogie Richarda Wagnera Prsten Niebelungův. Cyklus uzavře 14. 5. čtvrtá část Soumrak bohů, která se na jevišti Národního divadla objeví vůbec poprvé.

"Přijelo sem 14 kontejnerů s dekorací, ta dekorace se musí postavit, nasvítit... Düsseldorfská opera adaptovala tu inscenaci pro rozměry a možnosti jeviště Národního divadla, takže kromě umělecké stránky je tady taky spousta práce a celé přípravy, která trvá vlastně dva roky, aby v Praze mohl takhle ve dvou cyklech Prsten zaznít."

"V Národním divadle, byť ty snahy tady o to byly už od šéfa opery Karla Kovařovice, který v roce 1915 uvedl Zlato Rýna, v roce 1916 Valkýru, ale dál se už nedostal, ojediněle zde zazněl Siegfried v roce 1932, a pak jako poslední pokus v roce 1972 zde měla premiéru Valkýra pod taktovkou Jaroslava Krombholce. Poslední z cyklu Ringu bylo Zlato Rýna v roce 1975, které se hrálo v tehdejším Smetanově divadle. A od té doby zde žádná část, natož kompletní Ring nezazněl. To znamená, je to historická událost pro Národní divadlo, a poprvé v té budově, kromě toho, že zní kompletní Prsten Niebelungův, zazní i ta poslední část tetralogie Soumrak bohů,"

shrnuje ředitel opery Národního divadla v Praze Jiří Nekvasil historii uvádění Prstenu na českých (česky mluvících) scénách. Operní odbornice Radmila Hrdinová doplňuje, že na poválečné uvádění opery měly vliv dvě okolnosti: nejen pěvecká náročnost díla, ale i politické souvislosti:

"Tedy nejenom praktické okolnosti, ale i takové zejména v minulosti ideologické důvody, tzn,. že to pořád bylo spojeno s Wagnerem a s dobou nacismu, který toto obrovské dílo zneužil. Čili tu byla i určitá obava, že by to publikum špatně přijalo."

Jak upozornil Jiří Nekvasil, současná inscenace je přenesena z Düsseldorfu.

"Základ je 15 let starý, ale ona se tam neustále vyvíjí, přeobsazována, před asi dvěma třemi lety došlo k novému hudebnímu nastudování pod taktovkou Johna Fioreho, současného šéfa Německé opery a dirigenta i tady toho pražského nastudování, takže to je věc, která tam má jakýsi vývoj, ale samozřejmě pro potřeby našeho jeviště je ta inscenace zadaptovaná. Není to tedy nová produkce, ale nová je v kontextu pražského operního života a repertoáru pražského Národního divadla."

Na orchestr Národního divadla kladlo nastudování značné nároky. Člen orchestru Zdeněk Kraus přiznává, že do zkoušek vstupovali s obavami:

"Ty obavy plynuly samozřejmě z náročnosti díla, protože hudba Richarda Wagnera u nás není na denním pořádku, v minulosti se tu hrálo jenom Zlato Rýna a Valkýra. Já jsem si říkal, že je bezvadné, že Valkýru orchestr zná, jenže jsem zapomněl, že to bylo ještě v době, kdy tady byl pan dirigent Krombholc. A když jsem si to spočítal, tak nás to hrálo pět z orchestru, takže to vlastně neznal nikdo. Tak jsme začínali hrát na zelené louce muziku těžkou a náročnou a jisté obavy tady z toho samozřejmě byly."

Jak ale tvrdí hudební recenzentka Hrdinová, výkon orchestru patří nakonec k velkým kladům nastudování:

"Když si uvědomíme, že jiné orchestry toto studují v průběhu dvou tří sezón, a tady se to orchestr učil najednou, tak pro mě je ten výkon... není samozřejmě bezchybný, ale je velmi hodnotný a to nastudování pana Fioreho je podle mě velmi krásné."

Hrdinová vidí problém v divadelním pojetí režiséra Tobiase Richtera.

"Když se dneska hraje takové mohutné dílo jako Prsten Niebelungův, tak bych čekala, že se tvůrci postaví k tomu, proč to dneska hrát, o čem to budeme hrát, ale já po třech dílech stále ještě nevím, o čem ta inscenace je."

Můžeme pro posluchače popsat, jak to vypadá?

"Ta inscenace je vsazena do jednotných klasicistních dekorací, tzn. že i ty postavy nosí kostýmy z Wagnerovy doby, v takové té solidní měšťanské módě. A pak taky v té poslední části Siegfriedovi ta podoba začala být taková pozdně romantická, co se týče třeba konkrétních detailů, že je tam třeba medvěd jak z Prodané nevěsty, že je tam kovárna, která dýmá a srší z ní jiskry - a ono je to tou doslovností najednou vlastně směšné."

Operní cyklus Prsten Niebelungův je uváděn seriálovým způsobem, tzn. že každá inscenace se hraje denně od premiéry po derniéru. V tomto případě však bude následovat ještě druhý cyklus, který bude ve dnech 16.-22. 5. součástí festivalu Pražské jaro 2005.