Velikonoce bez pomlázky? Pro vášnivé koledníky poloviční svátek
Symbolické šlehání žen přes hýždě pomlázkou z vrbového proutí. Tento lidový zvyk patří k Velikonocům stejně neodmyslitelně jako barvení vajec a obchůzky koledníků. A přestože se ve větších městech stává tradicí už spíše rodinnou, na vesnicích má dodnes své neochvějné zastánce. S pomlázkou se na Velikonoční pondělí do sousedských domácností rok co rok vydává také pan Kamil a jeho školou povinní synové Matěj a Vojta. Do jedné ze středočeských obcí se za nimi vydalo i Radio Prague International.
„Hody, hody, doprovody,
Dejte vejce malovaný,
Nedáte-li malovaný,
Dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný,“ odříkávají pečlivě Matěj a Vojta Pecinovští.
A tak se jich ptám, jak vypadá taková pravá vesnická velikonoční koleda?
„Že si vezmeme pomlázku, jdeme od domu k domu, zaťukáme na dveře, někdo vyjde, řekneme hodovačku a pak nám dají vajíčka.“ Oba kluci svorně dodávají, že nejraději mají ta, co jsou nápaditě nazdobená, ačkoliv pravidelně přinesou domů i košík čokoládových drobností a sladkostí.
S pomlázkou obchází sousedky nejen děti, ale i dospělí. Tatínek Kamil přiznává, že pravý vesnický velikonoční rituál by nebyl úplný bez kapky alkoholu. Téměř v každé domácnosti je připravené i drobné pohoštění.
„Dostaneme na přilepšenou na kuráž malého panáčka alkoholu. Když nemají rum, tak si nic jiného nedávám, abych nezakombinoval natolik, že bych v půlce vesnice odpadl. Chci si to užít naplno a ve zdraví se vrátit domů,“ směje se.
Co znamená naplno? Kolik domácností pan Kamil během velikonočního pondělí běžně stíhá navštívit?
„Máme ve vsi hezká děvčata, obejdu tak třináct, patnáct až osmnáct domácností a do dvanácti hodin dopoledne jsem doma.“
A na vesnicích se na Velikonoce dodnes chystá každá paní a slečna domu. V mnoha domácnostech se barví i několik desítek vajec, kdo nestíhá, dohání přípravu kupovanými laskominami.
„Někdy dostaneme a i mamince doneseme dva košíky vajec,“ vypráví Matěj. Letošek ale bude jiný, shodují se všichni Pecinovští.
„Letos si možná zamáváme na zahrádky a zazpíváme si koledy na dálku, to je asi všechno, co nám dovolí situace,“ naráží pan Kamil na platná opatření vlády v rámci boje s epidemií koronavirové infekce, mezi která platí také zákaz shromažďování.
Kluci smutek v hlase ani nezastírají. „Je to hodně smutný, nemůžu prostě slavit ten svátek ani potěšit lidi, ke kterým nikdo nechodí, ani žádné jiné děti na hodovačky.“
Nebo že by se přece našlo východisko a dalo se dostát povinným omezením a přitom nepřijít o velikonoční radovánky?
„Anebo to riskneme, to je zajímavá myšlenka, to mne napadlo teď. Chce to dlouhou pomlázku, roušku, rozumnou vzdálenost a vidět se pouze venku, vajíčko si vzít zpovzdálí, dát si ho do měšce a zmizet dál. Panáček pouze vlastní. To by šlo,“ usmívá se potutelně pan Kamil.
