Kaple svaté Barbory, žitavská keramika i kytara hraběnky, Grabštejn ukrývá řadu skvostů
Na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Trojzemí Čech, Německa a Polska ční jeden z nejstarších renesančních hradů v severních Čechách - Grabštejn. Kdy přesně byl založen, se dodnes neví, jisté je ale to, že stál již ve 13. století. I když několikrát vyhořel, v chátrající ruinu se proměnil až ve druhé polovině 20. století. Když už hrozilo, že z něj bude zřícenina, přišel naštěstí listopad 1989 a Grabštejn se dočkal nového života. A tak může i letos přichystat advent u Clam-Gallasů, posledních majitelů, kteří na grabštejnském panství působili od počátku 18. století do roku 1945.
"Od té doby je v rukou státu. A v roce 1948 začala pro hrad horší část historie, sloužil pro potřeby armády. Ta tady sídlila do roku 1970, kdy byl celý objekt předán tehdejšímu památkovému ústavu. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem, takže se sem oficiálně nedalo dostat. Po odchodu armády hrad ještě víc chátral a stala se z něj na několik let neobývaná zřícenina. Zkázu navíc urychlovali příležitostní vandalové, hledači pokladů a zloději materiálu. Tak to bylo až do revoluce. V roce 1990 byl vojenský areál kolem hradu zrušen a začala velká rekonstrukce, která trvala přes 20 let. A dala hrad do stavu, v jakém je dnes," popisuje průvodce na hradě David Pecháček.
"Těší mě, že se z objektu, který byl před 25 či 26 lety doslova ruina, stala národní kulturní památka. Proto jsem rád, že mě tenkrát napadlo koncerty pro Grabštejn a pro jeho kapli dělat," přiznal Luděk Vele.
Vzácná žitavská keramika
"Byla pálená v německé Žitavě po bitvě na Bílé hoře, kdy tam odešli čeští vyhnanci a tu technologii si tam vzali sebou. Tady na hradě máme asi 40 talířů z této keramiky, na světě jich přitom je už jen něco při 400. Takže tady máme druhou největší sbírku na světě, větší je pouze v Žitavě," popisuje David Pecháček. O tom, jak je tato keramika vzácná, svědčí také fakt, že slavný pařížský Louvre může nabídnout pouze jediný takový kousek.
"Je pravda, že na hradě podobný pokoj nebyl, je to taková výstava, jak asi vypadaly pokoje na spodních dvou zámcích, kde František Clam-Gallas žil a kde v současné době sídlí speciální vojenský útvar a není tam možný přístup," vysvětluje David Pecháček. V pokoji jsou fotoportréty rodiny, prostřený stůl, předměty denní potřeby, nebo třeba dětský kočárek a průvodce upozorňuje na zlatý střevíček ležící na jídelním stole.
Oblíbení Clam-Gallassové
"Ten dostala rodina Clam-Gallasů jako symbolické poděkování od občanů nedalekého Hrádku nad Nisou za to, jak se starala o tamní sirotčinec. Tato rodina byla vůbec vstřícná vůči svým poddaným a byla tady i oblíbená. Nezajímala je ani tolik vlastní prezentace, jako zejména lesní hospodářství, každodenní a kulturní život obyčejných lidí a sociální poměry vlastních zaměstnanců. Věnovala nemalé finanční částky na opravy kostelů, na provoz škol. Prostě měli to svoje panství i jako takový sociální závazek, nejen jako továrnu na peníze," dodává průvodce.
"Říká se o ní, že byla velmi krásná a měla také výrazné hudební vlohy. Byla to jedna z prvních dam v Evropě, která hrála na kytaru. Uměla hrát na řadu hudebních nástrojů, nejoblíbenější měla klavír. Na ten ji učil hrát Ludwig van Beethoven. Původně učit nechtěl, ale když ji uviděl, zamiloval se do ní a svolil," připomněl David Pecháček.
Osud potomky Clam-Gallasů zavál do různých koutů světa. Jejich bývalé majetky na území České republiky jsou povětšinou v držení státu a zámky ve správě Národního památkového ústavu, který se snaží expozicemi v těchto objektech, včetně hradu Grabštejn, udržovat na rod Gallasů a Clam-Gallasů vzpomínku.
Patří mezi ně i adventní prohlídky, které také letos Grabštejn připravil. Kromě slavnostně vyzdobených interiérů si mohou zájemci připomenout i více či méně zapomenuté tradice a také zažít na hradě pravé Clam-Gallasovské Vánoce.
