Spolek Kašpar míří s Audiencí Václava Havla do Ameriky

Havlova Audience vznikla v roce 1975. Lidé ji v té době znali jen z kopií kazet s hlasy Pavla Landovského a Václava Havla. Na repertoár spolku Kašpar se dostala v roce 2001 a stále má úspěch. Její nadčasovost je ve střetu lidských povah, v boji s hloupostí a nadřazeností. Herci berou své vystoupení na začátku října ve Spojených státech také jako poctu autorovi, který by v době jejich malého turné slavil narozeniny.

Havlovu audienci hraje spolek Kašpar v Klubovně s domáckou atmosférou, jakoby se vrátil k bytovým divadlům.

"Té audienci sluší, když se hraje v méně důstojných divadelních prostorách. Čím větší punk, tím lepší Audience. A tohle jí svědčí," říká principál divadla Jakub Špalek.

Audienci začali hrát v roce 2001 a stále ji hrají. Znamená to, že pořád má co říkat, dodává Jakub Špalek.

"Já si myslím, že Audience je prostě výborně napsaná hra a upřímně doufám, že to je důvod, proč to hrajeme. Můžete hrát Hamleta, protože to je dobře napsaná hra, můžete hrát Cyrana. Ta Audience je výborně napsaná. My ji hrozně rádi hrajeme a nás to baví."

Obecenstvo v Klubovně je věkově hodně rozdílné, od lidí, kteří si pamatují sedmdesátá léta, kdy Václav Havel hru psal, až po ty, kteří do skutečného života teprve vcházejí. Věty z totalitní paradoxní situace zasahují všechny svou absurdností.

Americké turné začalo právě v divadelní Klubovně

Po závěrečném potlesku je možné si s herci povídat, mimo jiné i s hercem Janem Potměšilem a jeho manželkou Radkou. Jejich mise do Spojených států začala právě tady v Klubovně, kde hru viděl Miroslav Konvalina, ředitel Českého centra v New Yorku. Je jedním z těch, kteří herce s touto hrou do Ameriky pozvali. Stejně jako český zastupitelský úřad ve Washingtonu, Nadace knihovny Václava Havla v New Yorku a pozvání poslali i krajané z Chicaga. Na miniturné se vydává Jan Potměšil v roli spisovatele Vaňka a jeho spoluhráčem v roli sládka bude Tomáš Karger.

"My jsme byli postaveni před hotovou věc, protože to nebyl náš nápad. Ale když mluvím za spolek Kašpar, je to velká výzva a velká pocta našeho prezidenta Václava Havla reprezentovat jeho geniální hrou. Velice si toho vážím a věřím, že všechno dopadne dobře, abychom co nejlépe mohli Havlovu Audienci předvést."

Druhého října je první představení ve Washingtonu, pak se přesouváte do New Yorku a končíte v Chicagu, kam vás pozvali krajané. Bude to velmi krátké, ale asi náročné turné. Jak to zvládnete?

Jan Potměšil, foto: Šárka Ševčíková, ČRo

"To máte pravdu, protože ty přesuny budou rychlé, ale svým způsobem jsme na to zvyklí, že se jezdí z místa na místo. Na druhou stranu mám velkou radost, že je to naplánováno tak, že když přijedeme na nové místo, tak hrajeme až druhý den. To znamená, že máme šanci si třeba oddechnout, podívat se do toho prostoru, kde budeme hrát. Na každém místě je už teď naplánované setkání s diváky po představení. Přinášíme tam představení plus svědectví toho, jak jsme prožívali rok 1989 a celou sametovou revoluci."

Pokud jde o krajanské publikum, tak si myslím, že přivítá ryze české divadelní představení, pro Američany máte připravené anglické titulky. Počítáte třeba i s tou besedou, že by potřebovali něco vysvětlit, že jim třeba nebude úplně jasná ta historie, ve které to Václav Havel psal?

"Já si myslím, že ano, právě díky tomu, že s námi jede moje žena Radka, aby nám pouštěla titulky a aby nám něco tlumočila. V tomto směru jsme vybírali i text."

"Ten překlad, který použijeme, pořídil Jan Novák, významný česko-americký spisovatel. Miloš Forman si Jana Nováka vždycky pozval ke spolupráci, protože on na rozdíl od Miloše Formana, uměl tu hovorovou angličtinu. To znamená, že i ten překlad Audience Václava Havla je v takové hovorové angličtině, která věrně kopíruje jazyk Václava Havla. Ten rozdíl mezi mluvou Sládka a Vaňka, tak to je v tom překladu úplně přesně vystižené," dodává Radka Potměšilová.

Havel hru napsal v roce 1975, v té době tady byla úplně jiná situace. Pro české obecenstvo je to hra svým způsobem ikonická, ale máte představu, jaký může mít ohlas v Americe?

"Upřímně řečeno neumím. Často v Klubovně, když dohrajeme, tak ještě s diváky mluvíme. A často se dostaneme k tomu, že to je tak kvalitní text, tak jasná situace, tak úžasně podaná, že jsem přesvědčen, že v jakémkoli etniku, v jakékoliv zemi, v jakékoli části zeměkoule vlastně přenosná do těch podmínek. Je to tak dobře napsané, že to lidi dokážou pochopit. Tak lidské, tak obyčejné a zároveň tak skvěle vystavěné, že věřím, že to funguje a bude fungovat."

Postavu spisovatele Vaňka vytváříte vy. Jak se vám to hraje, když víte, že ta role je svým způsobem autobiografická?

"Já na to nemyslím. V těch sedmdesátých a osmdesátých letech jsme se to učili jenom z kazet, které byly natočené nebo přetočené, kde mluvil Václav Havel a vedle něj Pavel Landovský. Řekli jsme si, že zapomeneme všechny intonace, které jsme slyšeli. To bylo autorské, to jejich a skvělé. Jako posluchač to budu vždy obdivovat. Nesnažíme se tam nic moc přidávat, ono je to tam napsané. Vlastně nás to vede. V té hře jsou velice jemné nuance, kdy je postava Vaňka pevná, a kdy zase na druhou stranu by si moc přál pracovat někde v teplejším prostředí, než dole u těch sudů, a podobně. To znamená, že to má mnoho vrstev. Když je ten podklad, ta hra opravdu skvěle napsaná, tak najednou je co hrát. A můžeme se o to snažit, byť je to pokaždé trošičku jinak, tak nějaké zákonitosti to má, a ty my vlastně ctíme."

Určitě máte před sebou nějaké další plány, myslíte už na něco jiného?

Václav Havel, foto: Filip Jandourek, ČRo

"Teď opravdu myslím na představení, které hrajeme. Začínáme zkoušet novou věc, v každém případě to je pro mne hezká výzva. I u nás bude říjen a listopad v duchu vzpomínek na sametovou revoluci. Když jsem koukal do diáře, tak jsem zjistil, že v listopadu jsem každý den někde jinde po republice. Na různých besedách nebo představeních. Je dobře, abychom o tom mluvili, abychom společně sdíleli, co se nám líbí a co nelíbí. Všichni víme, kolik to stálo úsilí, odvahy a jak dlouho. Nedávno jsem to počítal, když se slavilo sté výročí republiky. Čtyřicet sedm let naše republika žila pod těmi diktaturními režimy. To je strašně dlouhá doba, všichni jsme tím nějakým způsobem postiženi a učíme se uvažovat svobodně. Učíme se užít tu svobodnou volbu a zároveň nést za ty svoje kroky zodpovědnost. A není to jednoduchá cesta, není to ani krátká cesta. Važme si toho, protože ztratit by se to dalo velice rychle, ale získat potom tu svobodu zpátky není jednoduché, protože to není samozřejmost."

Divadelní spolek Kašpar ročně odehraje na 300 her a nazkouší 4 premiéry. Jeho ředitel Jakub Špalek uvedl: "Zesnulý spisovatel Jiří Stránský nás měl hrozně rád. Říkal, že je vidět, jak nás to strašně baví. Úplně někdo jiný, nějaký podnikatel říkal: já k vám hrozně rád chodím, protože vy jste jediné divadlo, kde neusnu, kde mě to baví. Myslím, že je to hrozně hezká poklona, že Kašpar byl, je a bude něco, co nás i diváky má bavit. Má to být něco co vás nenechá spát, tak doufám, že tam Kašpar vždycky směřoval."