Prezidentské známky – česká rarita
Česká republika je jednou z mála zemí světa, která své prezidenty nechává tisknout na poštovní známky. V Evropě to dělají ještě Slováci a Estonci. Podobný zvyk pak dodržují už jen autoritářské nebo diktátorské režimy, jako například Kazachstán nebo Sýrie.
Ta tradice je v podstatě uměle vytvořená. Na poštovních známkách se totiž tradičně objevují monarchové, králové a královny, a to už od roku 1840, kdy poštovní známka vznikla, když se objevila královna Viktorie jako symbol státnosti a moci britského impéria a už tehdy se zrodila tradice, kterou dodržovala mocnářství. V době republiky už to byl v podstatě přežitek, protože prezident je volená postava a poštovní známky už neplnily takovou roli. Je zvláštní, že u nás, v Československu a v Estonsku se tato tradice udržela, ale není to celosvětový trend. U nás je to spojené skoro až se státní záležitostí, ale de facto je to neadekvátní k postu prezidenta.
Dochází opravdu k tomu, že při každém znovuzvolení má prezident novou známku. V případě toho posledního už se třeba jednalo o reprodukci původní rytiny Miloše Ondráčka z roku 2013, ale byla tištěna jinou barvou. Jinak dá se říci, že po každém zvolení se prezident dočká nové známky a také se na to dostatečně těší.
Jak vůbec takové známky vznikají, a schvalují prezidenti svou podobiznu?
Tradice té československé poštovní známky spočívá v tom, že se na známkách podílejí významní výtvarníci. Například Masarykův portrét vytvářel v roce 1920 Max Švabinský. Podle toho portrétu potom rytec Eduard Karel nebo Karel Seizinger nebo Bohumil Heinz vytvořili bezvadné rytiny, ze kterých se potom tisklo hlubotiskovou ocelorytinou. A v pozdější době už se ty portréty vytvářely podle dobových fotografií až na výjimku v případě Václava Klause, kterému portrét vytvořil Václav Kulhánek. Ten návrh se předělával kvůli tomu, že nebyl dostatečně - v uvozovkách - důstojný, takže se tehdy výroba té známky zdržela. V podstatě jde o to, že ta známka je podle nějakého dobového portrétu a prezident se svým týmem schvalují přímo svojí podobu. Ta známka vychází – třeba Václavu Havlovi – osm dní po zvolení prezidentem, což je raketová rychlost v porovnání s tím, s jakou dobou poštovní známky vznikají. Výroba poštovní známky jinak trvá třeba i dva roky. Prezidentské poštovní známky mají prioritu, a je to opravdu v řádu několika dní.
Třeba známka Ludvíka Svobody v roce 1975. Ta byla připravená, vytištěná, nicméně prezident byl odvolán z funkce kvůli nemoci, takže se rozhodlo, že veškerý náklad (v té době se tisklo několik set milionů) půjde do skartu. Ale samozřejmě se stane, že se pár kusů odkudkoliv vynese a takovéto známky pak mají velikou hodnotu. K další zajímavé záležitosti došlo v roce 1990, když byl zvolen Václav Havel. O vytvoření prezidentské známky se přeli dva výtvarníci: Josef Herčík a Miloš Ondráček. Josef Herčík šel neoficiální cestou, navrhl takový netradiční portrét Havla ve svetru. Dokonce se stalo to, že prezident Havel v předvečer své volby tuto známku schválil, protože nevěděl, jaké náležitosti to všechno obnáší, kolik lidí, kolik procesů, kolika komisemi to musí projít, ale nakonec vyšla známka s tradičním portrétem od Miloše Ondráčka. Oba jsou vynikající rytci, takže ta známka netratila, ale jsou to takové zajímavosti, které k tomu patří.
Jak je to s hodnotou prezidentských známek?
První prezidentská známka s T. G. Masarykem vyšla v roce 1920. S výjimkou Emila Háchy jakožto prezidenta v době protektorátu se na poštovní známce objevil každý československý, potažmo český prezident.
To je celkem zajímavá věc – za první republiky Masarykovi vyšlo celkem asi dvacet známek, ty nominále byly od padesáti haléřů do deseti korun. Někde k tomu byly i příplatky. Třeba pro emisi Dětem v době hospodářské krize. V době komunistického režimu si tehdejší vládci uvědomovali, jakou propagandistickou službu ta známka dělá, tak nechávali schválně ten nominál hodně nízký a vydávali známky v obrovských až miliardových nákladech. V dnešní době, v době elektronických médií bohužel poštovní služby klesají, klesá s tím potřeba poštovních známek, zároveň klesají i náklady těch známek a celá ta služba zdražuje. Momentálně je prezidentská známka písmenková, teď má hodnotu devatenácti korun, ještě před třemi lety to bylo šestnáct korun. Ale když si koupíte známku do zásoby, několik set prezidentů, tak po zdražení na tom vyděláte.
Vzhledem k tomu, v jakém počtu jsou ty známky vydávány, se dá předpokládat, že sběratelská hodnota není příliš vysoká?
