Sudetoněmecká otázka jako komedie? Jde to, říká filmařka Rena Dumont
V Praze bude mít o víkendu premiéru film Honza má pech. Jeho autorkou je Rena Dumont, filmařka, která žije v Mnichově. Do Německa odešla v roce 1986. Na sudetoněmeckou problematiku v době šedesátých let se podívala hodně netradičně, krátký film je totiž komedie.
V hlavních rolích krátkého filmu hrají skvělí čeští herci, David Prachař, Igor Chmela nebo Lucie Polišenská. Role smolaře Honzy se ujal Markus Hering z vídeňského Burgtheateru. Jak se to podařilo?
"Podařilo se mi to tím, že je všechny osobně znám, protože jsem původně vystudovaná herečka. V 90. letech jsem studovala v Hannoveru. Markus Hering hrál už v mém prvním filmu Zkouška odvahy, a říkal, že kdybych zase něco točila v Čechách, tak do toho rád půjde. České herce znám taky velmi dobře. David Prachař se kamarádí s Igorem Chmelou. Říkala jsem si, že když tyhle dva vezmu, a oni do toho půjdou, tak neudělám chybu. A taky to tak fungovalo. Já jsem jim nemusela prakticky vůbec nic říkat. Přišli na plac, a věděli, co mají dělat."
Drama Zkouška odvahy nasbíralo na festivalech pět hlavních cen
"Nebyly to žádné veliké "áčkové" festivaly, byly to střední festivaly jako třeba v Kanadě, LIP festival v Londýně nebo The New Renaissance Film Festival v Amsterdamu. Jsou to takové fajnové festivaly. Myslím si, že když to byl můj první film, a nikdy jsem režii nestudovala, tak je to pro mě velký krok. Byla jsem velmi ráda, protože jsem si před tím, než jsem to natočila, nedovedla vůbec představit, že bych se s filmem dostala na festival."
Kromě filmů píše Rena Dumont už pátou knihu v němčině. Pochází z Prostějova, ale v Německu žije už 35 let. S maminkou tam odešla v roce 1986.
"Maminka nechtěla utéct, říkala, že v půlce třicítky nemůže dělat změnu. Já jsem ji tehdy jako sedmnáctiletá holka do toho dost nutila. Tehdy jsme obě dostaly vízum. A já jsem jí řekla: maminko, jestli neutečeš se mnou, tak já budu utíkat sama, protože tady nechci být. To mělo svůj důvod. Tehdy jsem před osmičlennou komisí předehrávala jednoaktovku od Tennessee Williamse. A jedna paní mi řekla, že můžu přestat, že tady ten americký autor nemá co dělat, že máme dost českých a východních autorů, jako Drda a Čechov. A že si mám sbalit věci, a můžu jít. Šla jsem na chodbu, a během téhle krátké cesty jsem si řekla, že jestli budu mít někdy možnost odejít, že to udělám. I když mi bylo takhle málo let, tehdy kolem šestnácti, přesto jsem byla na sto procent přesvědčená, že můj život nechci takovým způsobem žít."
