Hrob neznámého vojína vznikl na památku bezejmenných obětí
Na 8. květen připadá jedna z hlavních událostí historie nejen Česka, ale i Evropy. 8. května roku 1945 skončila 2. světová válka. Každá z bitev a válek v historii přinášela oběti. Postupně se začal vytvářet systém identifikace padlých zavedením vojenských identifikačních známek. Přesto i ve 20. století zůstalo mnoho bezejmenných obětí. A právě na jejich památku vznikl hrob neznámého vojína.
"Zde byl jeden z padlých z roku 1849 z konfliktu Dánů se Šlesvicko-Holštýnskem uložen jako neznámý vojín. Také Američané, po skončení občanské války Severu proti Jihu, vybudovali roku 1866 pomník, kam uložili svého neznámého vojína z těchto bojů. Ale ve 20. století ten základ vychází jednoznačně z té globální strašné války, kterou my Češi nazýváme 1. světová válka. Britové, jako spojenci Francouzů, měli obrovské ztráty na francouzském území. Tehdy vznikla komise pro válečné hroby. A ta měla nápad všechny britské vojáky pohřbít doma. Záhy se ukázalo, že značná část z nich je neidentifikovatelná. Nakonec byl jeden z nich vybrán jako symbol těch strašných ztrát, s tím, že bude uložen ve své vlasti. A to je princip hrobů neznámých vojínů, že všechny rodiny, které přišly o své syny ve Francii, a nevědí, kde leží, tak mají symbolické místo, kde by si mohli jejich památku připomínat. Nakonec se Britům podařilo, při druhém výročí konce světové války, přivézt na torpédoborci, který měl symbolické jméno Verdun, jednoho z těch vojáků do Velké Británie. Byl pohřben ve Westminsterském opatství. Zároveň Britové svým způsobem vyzvali ostatní země, které se té strašné války zúčastnily, aby je následovaly. 11. listopadu, to bylo výročí konce války, i Francouzi pohřbili jednoho z bojovníků od Verdunu u Vítězného oblouku v Paříži, což je dnes asi nejznámější hrob neznámého vojína. Na ten francouzsko-britský podnět reagovali třeba Italové, takže hrob neznámého vojína je v Římě, v roce 1925 Poláci ve Varšavě, a ještě před nimi i tehdejší Československo."
První hrob neznámého legionáře zničili nacisté
"Dva roky po Britech a Francouzích je 1. července 1922 vytvořen provizorní hrob neznámého vojína na Staroměstské radnici, kde byl s velkou pietou a účastní veřejnosti uložen jeden z padlých. Bylo to v předvečer 5. výročí bitvy u Zborova. Hrob ale nevydržel nacistickou okupaci. V letech 1939 až 1941 tam občas někdo položil květiny, a nacisty to provokovalo. Karl Hermann Frank dal v roce 1941 pokyn k likvidaci pietního místa. Ostatky vojáka od Zborova byly zpopelněny. Poslední stopy po něm končí kdesi v Terezíně. Na místě ale zůstala plechová schránka s hlínou z legionářských bojišť. Ta tam vydržela až do května 1945. Když se bojovalo na Staroměstském náměstí, tak drtivá většina radnice byla zničena.V noci ze 6. na 7. května česká policejní hlídka, kterou vedl kapitán policie Palička, se při nočním pátrání po německých střelcích proplížila až k místu, kde byla ta schránka uložena. Vyňala ji z těch trosek, a po osvobození předala pražskému primátorovi. Ale zároveň tím skončil příběh prvního československého hrobu neznámého vojína. Po válce se začalo pracovat na obnově Památníku národního osvobození na Vítkově, a bylo rozhodnuto, že hrob bude zde. I ta komunistická vláda žádala Sovětský svaz, na jehož území ležel Zborov, o poskytnutí ostatků některého z padlých neznámých legionářů. Ale Sověti k tomu nedali souhlas. Legionáři pro ně byli černá můra, protože v létě 1918 bolševikům předvedli české vojenské mistrovství na Sibiři na Volze, kdy ovládli celou Transsibiřskou magistrálu, a značným způsobem zamávali s tím bolševickým režimem. Tehdy dochází k tomu, že 6. října 1949 jsou na Vítkově uloženy ostatky neznámého vojína, který padl v září nebo v říjnu 1944 na Dukle v Karpatech, což mělo logiku, protože to byly jedny z nejkrutějších bojů našich vojáků za druhé světové války. Ale zároveň to bylo zneužito, když tam mluvil prezident Gottwald. Já jsem nedávno viděl v České televizi starý záznam, kde byl filmový týdeník z října 1949. Byla to pompézní velká akce, ale sloužila spíš k oslavě Stalina a SSSR. Ten bojovník od Dukly byl dlouhá léta symbolickým hrobem neznámého vojína. 8. května 2010, i z iniciativy Vojenského historického ústavu, byly na Vítkov konečně přeneseny také ostatky jednoho z padlých legionářů. Takže dnes ty dva největší symboly z první i druhé světové války, oba padlí, jsou pohřbeni na Vítkově."
A co se stalo s tou plechovou schránkou, kde byla hlína z bojišť?
"Pokud vím, měla by být na Staroměstské radnici. Další zem z legionářských bojišť i z Dukly byla potom přenesena po listopadu 1989, takže ta symbolická pieta je uchovávána i touto novou formou."
Jak vypadá hrob neznámého vojína na Vítkově?
"Někde je to skutečně jen symbolický hrob. Ale ve většině jsou kosterní ostatky některého z těch padlých. Někde dokonce i popel. Ale ve většině známých případů tam ten vojín skutečně pohřben je."
Vy jste zmínil, že v USA byl dodatečně identifikován voják z války ve Vietnamu. Já jsem se dočetla, že když byly exhumovány ostatky od Zborova, bylo tam napsáno, že jsou to ostatky druhého vojáka ze strany východní. Našly se plány hrobů?
"Většinou se ctí to, že je to neidentifikovaný vojín. Můj dědeček byl ruský legionář. Než zběhl z rakousko-uherské armády, tak měl na krku tu identifikační známku. V případě Rakušanů se schránka otevřela, a tam byl papírek, adresa maminky, i některé údaje, že byl třeba očkován proti tyfu, a podobně. Když jsem byl na vojně ještě v době Gustáva Husáka, tak jsme fasovali jenom takový kovový štítek, kde bylo ČSSR, a z druhé strany moje rodné číslo. Američané mají dva štítky s údaji o vojákovi. U Němců nebo Francouzů se to dalo zlomit. U mrtvého vojáka se nechávala půlka, druhou dostával buď polní kurát nebo velitel jednotky, který pak dělal zápisy o padlých. Válka je hrůzná, že jsou miny, dělostřelecké přepady, pak ani s pomocí těch štítků nelze všechny vojáky identifikovat. Existoval někdo zodpovědný, který třeba dělal plánky hrobů. Například, že tady zleva doprava leží Novák, Čermák, Vyskočil, a najednou tam bylo pět vojáků neznámých. A proto i při tvorbě pietních míst se vychází z těchto plánků. Třeba v Cecové u Zborova se ví, že je tam pohřbeno 130 legionářů, a ve kterém sektoru jsou ti, kteří nebyli identifikováni. Stejně tak na Dukle. Často je těch neidentifikovaných víc, než těch identifikovaných. Dá se říct, že v drtivé většině se ukládají ostatky neznámého vojína, který symbolizuje tisíce kamarádů, kteří taky padli, aniž by měli oficiálně svůj vlastní hrob."
"Nacházejí se dodnes. Z první světové války by to byli zajatci, kteří zemřeli v některých z těch zajateckých táborů jako byly u Kraslic v Krušných horách nebo u Milovic. Z bojů první světové války potom na Slovensku, protože našeho českého a moravského území se ta válka bojově nedotkla, ale na východním Slovensku v Karpatech se za první světové války bojovalo. Samozřejmě z druhé světové války se nacházejí pozůstatky sovětských a německých vojáků. Kdysi byla vlna pátrání po sestřelených letadlech. Nacházela se letadla sovětská, americká, britská, německá. Já tehdy pracoval v chomutovském muzeu, a některých akcí jsem se zúčastnil. U letadel jsme většinou byli úspěšní v identifikaci, protože na základě archivních dokumentů se vědělo, která je to sestřelená stíhačka. Když se našly kosterní pozůstatky pilota, tak se většinou vědělo, o koho jde. Ale u té hlavní masy těch nešťastníků, kteří umírali ve válce, u těch pěšáků, tak těch je mnoho, a ty kosterní pozůstatky se občas někdy najdou."
Domníváte se, že ještě dnes mohou vznikat hroby neznámých vojínů v éře DNA, v éře pokročilé identifikace?
"Bohužel mohou. Jsou nová bezpečnostní rizika, takže nemůžeme říct, že nevypukne nějaký vojenský konflikt třeba na území střední, východní, jižní Evropy. Vzpomeňme na Jugoslávii. Dodnes jsou v bývalé Jugoslávii uloženi i nepohřbení bojovníci a civilisté, a totožnost se ověřuje právě na základě DNA. Ne vždy je to úspěšné. Takže já zdůrazním to slovo bohužel, hroby neznámých vojínů mohou vznikat i zcela nové na základě nových konfliktů."
"To se asi nikdy nepočítalo. V koncentračních táborech, v zajateckých táborech na území Čech a Moravy bylo mnoho Srbů, Francouzů, Belgičanů, Poláků, Sovětů. Vzpomínám si ze své muzejní praxe, že jsem někdy v polovině 80. let asistoval u komplexního výzkumu, kde jsou oběti nacismu v Severočeském kraji. Vycházelo se ze zápisů na hřbitovních správách, z archivních dokumentů a podobně. A výsledky byly takové, že ta a ta vesnice má na hřbitově třeba 22 sovětských válečných zajatců, 12 z nich na základě dokumentů farář zapsal, a dalších deset bylo naprosto neznámých. Aniž bych tím chtěl někoho dehonestovat, v Sovětském svazu lidský život nikdy moc neznamenal. Evidence padlých i v době, kdy Sověti bojovali proti Němcům na našem území, nebyla nikdy na takové úrovni. Obrovské množství vojáků z různých armád a zemí, kteří v letech 1939 až 1945 zemřeli na našem území, je neidentifikováno, a v tom je i smysl globálních pietních míst, kde si připomínáte pietu za všechny. Už nelze všem vrátit jméno, ani místo, kde navždy spočinuli, jako oběť té války," uvedl pro Radio Praha historik Jindřich Marek.
