Pavel Šporcl natočil vánoční desku s Královskou liverpoolskou filharmonií
Český houslový virtuóz Pavel Šporcl vydal svoji první vánoční desku. Jsou na ní písně ze všech koutů světa, které má rád. Koledy totiž miluje a patřily i k jeho dětství.
I když jsou desce orchestrální skladby, přesto je jedna koleda zpívaná.
"Mám na desce jako hosty chlapecký sbor Boni pueri. Ve většině skladeb pouze podbarvují instrumentální obsah, ale jednu koledu hrajeme a zpíváme společně. Je to písnička Lo, How a Rose. Koledy miluji, vždycky jsme je doma zpívali. Můj bratr je jeden z nejlepších českých violoncellistů, a měli jsme doma takové rodinné trio. Maminka hrála na klavír, my jsme do toho něco vrzali, a zpívali jsme koledy. Stále ty zpěvníčky mám, každé Vánoce je vyndám, a zase z nich zpíváme s mými dětmi. Takže to přechází z generace na generaci. Já jsem housle odjakživa bral jako součást mého života, jako takovou hračku. Maminka se mnou cvičila, a já jsem jako každý normální kluk cvičit nechtěl. Jí děkuji, že jsem u těch houslí zůstal. A také mému prvnímu učiteli, který mi ukázal lásku k houslím jako takovým. Ve dvanácti letech jsem pak mamince řekl, že s ní už cvičit nebudu, že budu cvičit sám. Pak jsem šel na konzervatoř, a moje cesta byla jasná."
Díky pirátskému šátku a džínám jsem hudbu přiblížil novým posluchačům
"Chtěl jsem nejen mladým lidem, ale všem novým posluchačům přiblížit to, že klasická hudba není v žádném případě vážná, že ji může hrát i mladý kluk v šátku, že nemusí být ve fraku, a nemusí se u toho tvářit smrtelně vážně. Může se smát, a také mluvit na svých koncertech, což celá léta dělám. Hraju také koncerty pro školy. Ukazuji jim, že klasická hudba není tak vážná, že se jí nemusí bát, že je krásná, a mám s tím opravdu dobé zkušenosti. Byl jsem takový rebel. Chtěl jsem to dělat jiným způsobem. Měl jsem mnoho kritiků, Česká filharmonie se mnou odmítala hrát. Těch věcí byla spousta, ale všechny jsem je překonal, možná proto, že jsem narozený ve znamení býka, a jdu si za svým, svou pílí, a především tím, že jsem vždycky chtěl hrát na housle co nejlíp, aby nikdo nemohl říct, že se za ten šátek schovávám. Vždycky jsem říkal, že pokud nějaký nespokojený posluchač kvůli šátku nepřijde na koncert, tak je mi to samozřejmě líto, ale nemůžu ho nutit. Budu radši, když deset odejde a jeden nový přijde, a já mu ukážu, že klasická hudba, kterou dělám, je krásná. I ti nespokojení nakonec zůstali, a přišla spousta nových, takže to splnilo, co jsem tomu dal, a co jsem od toho očekával, a stále v tom pokračuji."
"Na začátku minulého století mnoho nejlepších muzikantů světa bylo v Rusku. V Petrohradě, kde byla první konzervatoř, v Moskvě, a také v Oděse, a Kyjevě. V Kyjevě mnoho let učil Otakar Ševčík, jeden z nejznámějších pedagogů světa, v Oděse byl Kocián, a mnoho dalších. Ruská houslová škole je taková jaké je, i díky českým houslistům, kteří ji spoluzakládali, a ovlivňovali další ruské studenty. V Moskvě působil osm nebo devět let Ferdinand Laub, o kterém Čajkovskij prohlásil, že je to nejlepší houslista své doby. My jsme byli v Moskvě, v Oděse a Kyjevě. Točili jsme v archivech, podařilo se mi najít i Laubovy potomky. Lidé, kteří nás provázeli v archivech, byli pro tu věc nadšení. V archivech se ukázalo, jak velká ta česká komunita v té době byla. Naplňovalo mě to hrdostí, jak moc jsme přispěli."
Pavel Šporcl hrál v tramvaji, v letadle i v jeskyni
Pavel Šporcl není známý jen svým netradičním oblečením na koncertech. Od nejlepšího současného houslaře Jana Špidlena si nechal postavit unikátní modré housle. Ve světě odehrál přes 270 vystoupení. Prostřednictvím svých koncertů podporuje i benefiční projekty nadací a neziskových organizací. Někdy vystupuje i na netradičních místech, třeba v tramvaji v Oděse.
"Tramvaj sebou docela cukala, takže to nebylo jednoduché. Jednou jsem zahrál i letuškám malý koncert v letadle. To bylo asi před dvěma lety, když jsem letěl přes Soul do Japonska. Těch dopravních prostředků už jsem vyzkoušel hodně."
Dopravní prostředky však nejsou jedinou zvláštností, jeden z koncertů byl i hluboko pod zemí.
To ještě Pavel Šporcl neměl své modré housle, takže nemohl říct, že mu zmodraly zimou. A jak vnímá vánoční svátky?
"Je dobře, že alespoň jednou za rok se ten koloběh světa jakoby zastaví. Myslím si, že mnohem víc o Vánocích, než třeba o Velikonocích, se lidé spojí. Nejen fyzicky u vánočního stromečku, ale duchovně, a to je asi na Vánocích to nejkrásnější."
