Otec vlasti na cestách 1: Francie a Itálie

Manželství Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny bylo asi všelijaké, jen ne vyrovnané, klidné a spokojené. Rozpory mezi králem a královnou dopadly i na jejich děti, především následníka trůnu Václava. Jeho přivedly až k internaci na českých hradech Lokti a Křivoklátě. Odtud se pak roku 1323 vydal do Francie. A v tomto momentě začínají dnešní Historické obzory.

Karel IV. s Blankou z Valois

Cestami českého prince a později krále a císaře nás provede Eva Doležalová z Historického ústavu akademie věd.

"Karel IV., tehdy ještě Václav, se na svou první zahraniční cestu vydal nedobrovolně. Bylo mu tehdy necelých sedm let a byl nucen odjet z českého království do Francie. Odvezl jej tam jeho otec a to z mnoha různých důvodů. Tím nejvážnějším byla obava Jana Lucemburského z toho, aby česká šlechta a Eliška Přemyslovna nevtáhla toho malého korunního prince do domácí politiky, která stále hrozila bouří proti králi. Jan Lucemburský umístil syna na francouzský dvůr, kde byla tehdy za francouzského krále čerstvě provdána sestra Jana Lucemburského, teta Karla IV., Marie Lucemburská. Jan svěřil syna do péče francouzského dvora a Václav byl při této příležitosti nejen biřmován a přijal jméno Karel, pod kterým jej známe, ale zároveň byl záhy zasnouben a jako sedmiletý chlapec oženěn se svou první ženou Blankou z Valois."

Francouzský král Karel IV. s manželkou Marií Lucemburskou

Ví se něco o osobních vztazích Karla a jeho blízkých? Jak to sedmiletý kluk, ještě s tím, co měl za sebou, prožíval? Měl nějaký vztah ke své tetě a znal ji předtím vůbec?

"Tetu pravděpodobně poznal až u francouzského dvora, i když se mohli setkat i před tím, ale je málo pravděpodobné, že by si tak malé dítě mohlo tetu ještě pamatovat. Je velmi složité rekonstruovat, jaké byly přesně pocity malého, sedmiletého, kluka, který se ocitl v naprosto cizím prostředí, jehož jazyk navíc neznal. Víme jen to, co napsal do svého vlastního životopisu a to jsou samozřejmě stylizované texty. Karel se pravděpodobně cítil zaskočený a opuštěný stejně, jako by se cítilo dítě dnes. Záhy ale dokázal zmobilizovat svou sílu a upnout se k novým podnětům, který francouzský dvůr nabízel. Pravděpodobně teta, francouzská královna Marie i její manžel francouzský král Karel IV., podle něhož přijal jméno Karel, se k němu chovali vlídně a laskavě, protože na ně vzpomíná s ne úplně vřelou láskou, ale s jistým sentimentem a příznivými pocity."

Itálie

Karel IV.

Ve Francii získal Karel vzdělání, rozhled a navázal také do budoucna velice důležité kontakty. Ve 14 letech ho otec povolal do Lucemburska a odtud se pak vydal na jednu z dalších zásadních životních cest. Do severní Itálie, kde se Jan snažil rozšířit a následně udržet lucemburské panství. Václav, teď už Karel, mu v tom měl pomoci.

"Vedlo se mu tam překvapivě dobře. Bylo mu v době, kdy do Itálie přišel, teprve 15 let a byl nucen se okamžitě konfrontovat s poměrně rafinovanou italskou politikou a obstál v tom na výbornou. Můžeme zde zmínit události z Pavie z roku 1331, což je první velká záležitost, která jej tam potkala. Byl sám bez otce, jenom s družinou a nějakými ozbrojenci, konfrontován s tím, že město se postavilo proti lucemburskému panování. Nepokusilo se ale Lucemburky vytlačit vojensky, nýbrž zradou a Karla a jeho družinu se pokusili otrávit. Karel byl schopen to ustát a pak viníky tvrdě potrestat. Jeho rozhodnost byla už v 15 letech značná.

Eva Doležalová, foto: archiv Akademie věd ČR

Připomněla bych i onu slavnou bitvu u San Felice o rok později, to už byl opravdu velký úspěch. Karel byl opět bez otce a sám se svými věrnými a poměrně velkou armádou svedl bitvu proti Viscontiům a dalším stoupencům protilucemburské strany. Karel IV. si dal později záležet, aby tu bitvu vylíčil tak, aby vyzněla v zásah svaté Kateřiny, která mu přispěla na pomoc a kterou měl potom ve veliké úctě a oblibě. Bitva se opravdu během svého průběhu obrátila ve prospěch lucemburského vojska a Karel IV. zde zažil své první vítězství. Byl také pasován na rytíře. Byla to pro něj přelomová záležitost, kdy se z nezkušeného mladíka stal zkušený rytíř a dospělý muž."

Po italském dobrodružství čeká Karla cesta domů, do země přemyslovských předků. I ji bude ale často opouštět. O jeho dalších zahraničních cestách si budeme povídat příště.