Chystá se 125. Velká pardubická, na slavný Taxis dohlíží bronzový Josef Váňa
Druhý říjnový víkend se poběží už 125. Velká pardubická steeplechase. Letos se návštěvníci závodiště dočkají překvapení. V areálu se objeví informační tabule, které diváky přenesou do historie i současnosti závodiště a pardubických dostihů. Vlastníci chytrých telefonů si navíc mohou zahrát hru GEOFUN.
Kdo vše už Velkou pardubickou vyhrál, se mohou návštěvníci dozvědět z desky, kde jsou všichni uvedeni, zastavila se před deskou průvodkyně Hana Kamenická:
"Stojíme před deskou vítězů všech Velkých pardubických. Závodiště bylo založeno roku 1856, kdy se tady začaly jezdit parforsní hony. Všechny překážky, které jezdci na koních se smečkou psů museli překonávat, byly přírodní. Příkopy, ploty. Stejné je to i teď. Z parforsních honů se postupně vyvinuly dostihy. Pořádáme deset dostihů ročně. Začínáme vždycky 8. května, to je státní svátek a je volno. Poslední dostihový den je dva týdny po Velké pardubické. První Velká pardubická se jela v roce 1874. Tehdy vyhrál britský jezdec Sayers s koněm Fantome a tady je zmenšenina prvního vítěze Velké pardubické."Bronzový Váňa dohlíží na Taxisův příkop
Na závodišti je i další socha, bronzový Josef Váňa. Před hlavní tribunou nepřetržitě dohlíží na obtížný Taxisův příkop, na který jedou koně rychlostí 60 km/h a musí skočit kolem deseti metrů. Socha, stejně jako skutečný Váňa měří 157 centimetrů, i když v bronzu váží podstatně víc."Nejvýznamnější osobnost Velké pardubické je Josef Váňa, který vyhrál celkem osmkrát. Z toho čtyřikrát se Železníkem. Čtyřikrát s jedním koněm. Byli spolu velmi spjati a sladěni. A ještě jedna zajímavost. Jenom jednou v historii Velké pardubické vyhrála žena. Bylo to v roce 1937, kdy vyhrála Lata Brandisová s klisnou Normou. Byla z rodu Kinských z nedalekého Chlumce nad Cidlinou. Oni byli u založení závodiště. Parforsními hony se v Anglii inspiroval hrabě Oktavián Kinský. Takže i Kinští byli spjati se závodištěm."
Na závodišti se dřív pěstovaly i brambory
První Velká pardubická se běžela 5. listopadu 1874. Startovalo 14 koní a jezdců a celkovou dotací bylo 8000 zlatých. Letos se běží 125. ročník. Počty ale nesedí. Byly totiž roky, kdy se Velká pardubická neběžela, dodala Hana Kamenická:
"Nejela se v době obou světových válek a v roce 1968. Nejela se také v roce 1908, protože nebyla dobrá dráha. Tady se totiž pěstovaly i různé plodiny, třeba brambory. A když se sklidilo, tak se jelo. V novodobé historii se Velká pardubická jede vždycky druhou neděli v říjnu. Tenkrát to tak nebylo. Byly už třeba mrazy a dráha nebyla přizpůsobena k tomu, aby se mohl dostih jet. V roce 1909 je Velká pardubická bez vítěze. Sice se odstartovala, ale nikdo dostih nedokončil. Tehdy jelo asi 5 koní."
Kapitána Poplera zvítězil a zemřel, připomíná ho Poplerův skok
Jediným jezdcem, který se během Velké pardubické zabil, byl kapitán Popler. Stalo se to v roce 1926 a zemřel za padokem až po vítězném dostihu. Jak zemřel, se neví, jedna z verzí je, že dostal infarkt. Jeho jméno nese i jedna z překážek, Poplerův skok. Mnozí si jistě vybaví další osobnosti Velké pardubické, žokeje Chaloupku, Matysíka, Faltejska, Bartoše či německého Petera Gehma, který vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát po sobě, naposledy dvakrát s koněm Registana. V roce 2004 utrpěl úraz ve své domovské stáji. Následky zranění ho připoutaly na invalidní vozík. V Pardubicích ho diváci mohli vídat jako česného hosta.Velká pardubická je nejen sportovní, ale i společenskou událostí, které se účastní spousta známých osobností.
Pomalu se už stává tradicí, že se v Pardubicích jezdí i Malá Velká pardubická minikoní. Zmenšené překážky, mezi nimiž nechybí ani minitaxis, zde budou opět překonávat minikoně, jejichž kohoutková výška se pohybuje od 74 do 82 cm, a to společně se svými vodiči.