Malí Šternberkové se proháněli po hradě na koloběžce
Leží padesát kilometrů od Prahy, vypíná se na ostrohu nad řekou Sázavou a dodnes zde žije jeho majitel Zdeněk Sternberg. Vydáme se do Českého Šternberka, kde je jeden z nejstarších hradů v Česku.
uvedla kastelánka hradu Zuzana Míková. Padesát procent návštěvníků tvoří cizinci, kteří se mohou vyslechnout výklad kromě češtiny ve 4 jazycích a v dalších 15 získat podrobné informace. Historie rodu Šternberků trvá sedm staletí. Zakladatelem byl už zmiňovaný Zdeslav z Divišova, který pracoval pro krále Přemysla Otakara II. a rozhodl se vybudovat honosné sídlo. K tomu si vybral těžko přístupný ostroh nad řekou Sázavou, dodala průvodkyně Bára Řeháková:
"Když se sem přestěhoval, tak si začal říkat Zdeslav ze Sternberga a to díky rodovému znaku Divišovců, což byla zlatá osmicípá hvězda na modrém poli. Tehdy bylo zvykem poněmčovat názvy, tak Sternberg je složenina ze dvou německých slov. Stern je hvězda a berg hora. Čili spojením těchto dvou slov vznikl název Sternberg. Od hvězdy je odvozeno i rodové heslo: nikdy nezapadne. Je to i symbolika s rodinou, že nikdy nevymře. Přestože hrad a rodina má německé jméno, tak Šternberkové patří k nejstarším dosud žijícím českým rodinám."Když byl hrad znárodněn, mohl otec dnešního majitele Jiří Sternberg na hradě zůstat a pracoval tu deset let jako kastelán a průvodce. Postaral se o to, aby na hradě všechno zůstalo na svém místě.
"Jiří umírá v roce 1965. Shodou okolností tehdy dostali s manželkou výjezdní doložku do Rakouska, kde žila jejich nejstarší dcera Anna. Ta emigrovala v roce 1948. Jiří tam dostal infarkt a zemřel. Je tam i pochován. Tím, že jeho žena Kunhuta musela zařizovat pohřeb, nestačila se vrátit do konce výjezdní doložky. Byla obviněna, že svévolně opustila republiku, odsouzena a byl jí zabaven veškerý majetek, který tady na hradě měla."
Naštěstí se vysvětlilo, proč se nevrátila včas a tak jí byly některé věci vráceny. Ona se pak přestěhovala k dceři na jih Čech. Zemřela několik měsíců před revolucí v roce 1989.
Na Šternberku se našel i poklad. Nebyl však nikde zakopaný, ale sesbírala ho babička Karolína. Bydlela na Jemništi, 16 kilometrů odsud. Za druhé světové války byla rodina nucena Jemniště opustit, protože v oblasti vzniklo cvičiště jednotek SS. A tak se vybavení zámku převáželo sem, na Šternberk. Přivezli i stříbro, které uložili do krabic do sklepa.
"A zapomnělo se na něj. Karolína v roce 1944 zemřela a o pět let později došlo ke znárodnění hradu. Když se prováděl soupis majetku, tak si na krabici ve sklepě nikdo nevzpomněl. Sklep se později zavezl uhlím. V 70. letech si tam hrál chlapec tehdejšího správce a stříbro objevil. V novinách pak vycházely palcové titulky, že se na Českém Šternberku našel poklad. Ne všechno sloužilo k dekoraci. Jsou tu stříbrné labutě, což byla slánka s pepřenkou, je tu šití a i krabička na cigarety, která patřila Karolíně. Dokonce je tam ještě schovaná špička, ze které Karolína kouřila."Současný majitel hradu Zdeněk Sternberg dodnes využívá knihovnu, ve které je spousta svazků také v angličtině, francouzštině a němčině. Pro památkáře jsou neocenitelné jeho vzpomínky na život rodiny. Popsal, kde se co odehrávalo, kolik tu bylo zaměstnanců, jaká byla výchova. Děti tu měly třeba stupínky, aby mohly projíždět hradem na koloběžce. Současný majitel má jediného syna Filipa, který žije ve Vídni, dadala průvodkyně Bára Řeháková:
"Pan Zdeněk Sternberg emigroval až v roce 1968. Tehdy bylo jeho synovi 14 let. Ve Vídni vystudoval práva. Nemůže pracovat v Čechách, protože by nedostal právnickou akreditaci, navíc tam má zavedenou advokátní kancelář. Už ale převzal správu nad místním hospodářstvím. Často sem jezdí, z Vídně je tu za 2,5 hodiny. Pan Filip má dceru Anastázku. Pamatujeme ji jako malou holčičku, je jí patnáct. Ta rodová linie tak bude pokračovat. I když je Anastázky maminka Rakušanka, tak Anastázka mluví velice dobře česky. Maminka o něco hůř, ta se stále učí, ale bez problémů se s ní všichni domluvíme."Nejen tyhle zajímavosti se dozví návštěvníci Českého Šternberka. Jsou tu tři druhy prohlídek. Jedna trasa je pro děti, kdy je vítá klíčnice Žofie, dospělí se dozví o každodenním životě na hradě za první republiky a komentovaná procházka nabízí okolí hradu. Na prohlídku se vydáme příště.