Rodáci, Třetí patro i Horká kaše - filmová a televizní tvorba v době tzv. přestavby

Na začátku prosince proběhla v Ústavu pro studium totalitních režimů konference, která se zabývala filmovou a televizní tvorbou v době tzv. přestavby. Jedním z historiků, který se této dlouhodobě problematice věnuje, je i Petr Kopal, který je hostem Historických obzorů. Hned v úvodu objasnil i historické souvislosti perestrojky.

Petr Kopal, foto: archiv České televize

"Politická moc v Československu tu přestavbu přijímala, musela ji přijímat, neboť se jednalo o sovětský import a ona byla zvyklá na to, že co přišlo z Moskvy, tak bylo přikázané. Na druhé straně ale tyto změny zaváděné Gorbačovem po roce 1985 byly pro politické vedení v Československu jen obtížně přijatelné, takže i v médiích se tyto změny prosazovaly jen velice ztuha."

Můžete ale přesto jmenovat nějaký pořad, na kterém byly změny vidět, který vybočoval z té normalizační tvorby?

Z filmu Horká kaše

"Vzniklo samozřejmě několik filmových i televizních děl, která vybočovala ze zaběhlé praxe. V té televizní publicistice, která měla být jakousi vlajkovou lodí přestavby, se objevil třeba pořad Sondy, ale tato vlajková loď úplně tak daleko nedoplula. Vznikly ale třeba i filmy, které se snažily nastolovat a objevovat nová témata, sondovat nějaké ty dosud zakázané oblasti. Spíše se jednalo o zpravidla o pokusy. Můžeme jmenovat třeba film Pavučina Zdenka Zaorala už z roku 1986 nebo film Horká kaše z roku 1988. Často se ty filmy tematicky upínaly k problémům mládeže. Mládež je tak nějak obecně určitým nevyzpytatelným fenoménem, se kterým si ty totalitní režimy nevědí tak úplně rady. Snaží se mládež nějakým způsobem zorganizovat, uvést pod nějakou kontrolu. Tyto filmy ale ukazovaly, že mládež si žije jakýmsi vlastním životem a že tak úplně pod kontrolou není, že řeší řadu svých vlastních specifických problémů, které jsou nezávislé na tom režimu. V televizi vznikaly i nějaké normalizační seriály, které se nesly na té skomírající přestavbové vlně. Lze jmenovat třeba seriály Třetí patro nebo Druhý dech."

Mladý hrdina Vitásek v Rodácích, foto: archiv České televize

Na jednu stranu tedy občas byl vidět nějaký pokrok, na stranu druhou ale vznikaly seriály jako třeba v Jahelkově Baladě Československé zmínění Rodáci, kteří se stali terčem vtipů, a natočen byl i několikadílný seriál Gottwald.

"To je trochu paradox a zároveň i snaha reflektovat nový trend nějakého takového, jak se tenkrát říkalo, nového myšlení. Snaha zatraktivnit, omladit. I ta strana se svými dějinami a vším, čím se v očích veřejnosti snažila legitimizovat, tak se snažila prezentovat najednou tak, jak se dneska říká cool, mladě, atraktivně. Nastolila tedy toho mladého hrdinu Vitáska v Rodácích, který vesele holduje alkoholu a má příznivý poměr k ženskému pohlaví a tak vůbec. Koneckonců podobným případem je už ten Gottwald, kde byla snaha nějakým způsobem ho zatraktivnit, přiblížit mládeži."

Jiří Štěpnička v roli Klementa Gottwalda, foto: YouTube

To tedy nevím, viděla jsem kdysi jeden díl a tam seděli pořád soudruzi na schůzi...

"Tam šlo hlavně o tu volbu titulního představitele. Jiří Štepnička byl v té době relativně mladý a představoval tam takového mladého neklidného Gottwalda."

Jak to vlastně bylo s herci? Po revoluci se jim často vyčítalo, že hráli v podobných seriálech.

"Úloha herců bývá obecně přeceňována. Herci prostě zkrátka a dobře hrají, to je jejich profese, tím se prostě živí a já bych to asi dál nijak nekomentoval."

Období přestavby, jako důležité kapitole nejen televizních a filmových dějin, bude věnován i pátý svazek řady Film a dějiny.