Pevnost Josefov nabízí spleť nízkých podzemních chodeb
Víte, kde se můžete bez průvodce spolehlivě ztratit? Je to pevnost Josefov. I dnes můžeme obdivovat její mohutné hradební valy a hustou síť nízkých podzemních chodeb. Jak napovídá název pevnosti, byla založena císařem Josefem II.
Perfektní pevnost, neprověřená praxí, tak by se také dalo mluvit o Josefově. S nástupem Marie Terezie na rakouský trůn, se mnozí začali hlásit o svá dědická práva. Čechy tehdy obsadila bavorsko-francouzská armáda a pruský král Fridrich II. zpochybnil její nároky na Slezsko a Kladsko. O tato území Marie Terezie po bitvách přišla.
"Z Čech a Moravy se tím pádem stalo hraniční území a začalo hrozit, že pruský císař obsadí i tato území a tím pádem by Rakousko-Uhersko přišlo až o 40 procent příjmů do pokladny,"
uvedl David Doubrava. Polní maršál hrabě Daun proto navrhl jako vhodné lokality pro pevnost Hradec Králové nebo vesnici Ples. Názory vojenských poradců se rozcházely. Nejprve byl tedy obehnán moderním opevněním Hradec. Vzápětí začala válka o dědictví bavorské, která je známá také jako bramborová, neboť se manévry odehrávaly v podhorských brambořištích. Hradec Králové byl příliš daleko, ale generálům se podařilo pruské přesily zadržet pouhým polním opevněním poblíž Jaroměře. Tak bylo rozhodnuto o stavbě pevnosti v této lokalitě, tehdy ještě pod jiným názvem.
"Jmenovala se pevnost Ples, podle katastru, na jejímž území stojí. V roce 1793 na počest jejího zakladatele Josefa II. byla přejmenována na Josefov. Pevnost se rozkládá na 266 hektarech. Je to opevněné město, sevřené mezi osmi bastiony, což je takový pětiboký útvar. Z leteckého pohledu nám to připomíná trošku náš státní znak, ovšem podle terénu určitým způsobem deformovaný. Pevnost byla doplněna obvodovými zdmi a různými dalšími prvky, které se tu pevnost snaží ubránit."
Základní kámen pevnosti byl položen v úterý 3. října 1780 a účasti Josefa II.. Pevnostní cihly váží 9,5 kilogramu. Na stavbu jich údajně bylo použito kolem čtvrt miliardy. V kronice se píše, že při prohlídce pevnosti dokonce císař poklepal na jednu z cihel a na udivenou otázku svého doprovodu uvedl, že zkouší, jestli nejsou ze zlata. Narážel tak na vysoký účet za stavbu. Ta probíhala za přísných bezpečnostních opatření. Všichni museli v pleském kostele svatého Jiljí přísahat věrnost Bohu a císaři a mlčenlivost. U tesaře Ignáce Pabila z Pardubic byly nalezeny neumělé náčrtky části opevnění a jako zloděj pevnostních plánů byl obviněn z velezrady a popraven. Podle pověsti tu pak vojáci viděli chodit po hradbách černou postavu s papírem v ruce, jak si prohlíží zdi. Tesař prý nebude mít pokoje, dokud nepadnou Josefovské hradby. Ty jsou však stále pevné. Na stavbu dohlížel francouzský inženýr s velmi dlouhým jménem.
"On má takové zvláštní jméno Claude Benoit Chevalier de St. Luis Duhamel de Querlonde. Byl francouzským důstojníkem v rakouských službách. Vycházel z jiného významného stavitele barokních pevností Vobana. Vychází tedy z něho a z pevnostního stavitelství francouzské doby."
Úkolem pevnosti bylo bránit severní hranice rakouské říše proti pruskému království. Zároveň byla obrovskou zbrojnicí, skladištěm střelného prachu, zásob jídla a v neposlední řadě také poskytovala bezpečné ubytování vojákům i civilistům. Jejich synové měli podle císařského patentu výsadu, že nemuseli na vojnu. Obyvatelé v případě vojenského ohrožení museli doložit, že mají zásoby na pět měsíců obléhání; kdo by tento požadavek nesplnil, musel by pevnost opustit. Císař Josef II. stavbu několikrát navštívil a kontroloval její postup.
I dnes ulice Josefova vypadají jako před 200 lety. Na náměstí stojí empírový kostel Nanebevstoupení Páně, najdete tu vojenské velitelství s rakouským znakem, hlavní strážnici, kasárna i vojenskou nemocnici. Ironií je, že Josefov nikdy nenaplnil své vojenské poslání - být pevností, která zabrání vstupu vojska do českého vnitrozemí. Žádná bitva se tu nikdy neodehrála.
"Když se psal rok 1866, pevnost se připravovala k dobývání. Pruská armáda sice v okolí svedla několik šarvátek, ale samotnou pevnost čtyři kilometry severně obešla a s rakouskou armádou se pak srazila v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866."
O 22 let později roku 1888 byl pevnostní status Josefova zrušen. Armáda tu však zůstala. Za první světové války byl na okolních prostranstvích zajatecký tábor a v letech 1968 - 1991 tu pobývala sovětská okupační vojska. Vydejme se tedy dovnitř pevnosti, do bastionu jedna, odkud vychází prohlídková trasa.
"Zapálíme si svíčku, protože tady chodíme stejně jako rakouští vojáci. Oni si tady svítili olejovými lampami, ale ty by byly pro děti nebezpečné, tak máme svíčky. Nebo to můžeme zkusit opravdu jako v době případného dobývání, kdy se tady chodilo potmě. Podzemní systém pevnosti měl původně 45 kilometrů. Skládá se ze střeleckých galerií, přičemž ta hlavní, která obepíná pevnost, měla na délku 3,5 kilometru. Nejdůležitějším prvkem podzemí jsou chodby minové. Ty byly vyvedeny 100 až 200 metrů před pevnost a sloužily k likvidaci nepřítele tím, že mu vyhazovaly půdu pod nohama. Byly to takové předchůdkyně dnešních nášlapných min."
Mnozí návštěvníci jsou v pevnosti zmateni tím, že střílny míří zpět na pevnost. Jak se dozvědí, je to z toho důvodu, aby byly vykryty tzv. mrtvé úhly. Ty vznikaly u pat pevnostních zdí. Aby tam nepřítel nemohl položit třeba nálože, byly střílny z podzemí směřovány do těchto mrtvých úhlů, proti hlavním pevnostním zdem. Většina lidí musí chodit v podzemních chodbách v předklonu.
"Chodby jsou maximálně 175 centimetrů vysoké. Je to taktický prvek ochrany podzemí. Kdyby se sem dostal pruský voják, který měl vysokou čepici, musel být sehnutý a tím pádem lépe zlikvidovatelný. Rakouská armáda sem vybírala vojáky, kteří měřili maximálně 170 centimetrů. Ze 45 kilometrů chodeb se dochovalo 35. Pro návštěvníky je tu desetikilometrový okruh. Ale turista si z něj ujde jenom asi kilometr. Pokud by někdo chtěl jít deset kilometrů, musel by prolézt veškeré nízké chodbičky a celý úsek, aby si těch deset kilometrů našlapal."
Jak dodal David Doubrava, turisté si návštěvu Josefova mohou zpestřit prohlídkou Lapidária. Je v kasematech bastionu I. Jsou tu originální plastiky světců z mariánského sloupu od Matyáše Bernarda Brauna.
"Mariánský sloup byl vytvořen v letech 1723-1727 Matyášem Bernardem Braunem a jeho dílnou. Braun měl k Jaroměři niterný vztah. Má odtud manželku. Když jezdil na panství hraběte Šporka v nedalekém Kuksu, tak tady byla přestupní dostavníková stanice on tu našel svoji manželku. Radní města ho požádali, zda by jim vytvořil mariánský sloup. O tom, že to byla pro něj srdeční záležitost svědčí i položka, která nebyla tak vysoká, jak si jindy účtoval."
Letošní zahájení turistické sezóny se odehraje na konci března s bitevními ukázkami.
