Farář Tomáš Bísek napsal knihu o svém exilu ve Skotsku

Ohledávání - tak se jmenuje kniha, ve které evangelický farář z pražského Jižního Města Tomáš Bísek popisuje svůj život chartisty v husákovském Československu, pak exil ve Skotsku, kam odešel s rodinou v r. 1985, a znovu návrat domů v 90. letech minulého století. Před nedávnem představil Tomáš Bísek svou knihu v sídle Českobratrské církve evangelické v Praze.

Tomáš Bísek, foto: Milena Štráfeldová

"Vracet se k tomu, co jsme prožili, bývá velmi užitečné,"

napsal v předmluvě ke knize Ohledávání dlouholetý přítel Tomáše Bíska, lékař Otakar Keller.

"Já bych chtěl říct, že Tomáše jsem obdivoval odnepaměti. Začalo to, když jsme chodili do Komořan hrát volejbal. A jednou se tam nachomýtl jakýsi cizinec a Tomáš tenkrát věděl, jak se řekne anglicky komár! To mne úplně uchvátilo a od té doby ten obdiv trvá,"

uvedl Otakar Keller na křtu knihy.

"Já myslím, že i z té knížky je vidět, že Tomáš výjimečně v sobě spojuje určitou zásadovost zároveň s tolerancí k druhým lidem. To není tak jednoduché, tyto vlastnosti propojit. To v té knížce najdete. Najdete tam jistě i jeho svérázný humor. A pro tohle všechno se ta knížka krásně čte."

Cenný je pohled z odstupu a do hloubky - jakýsi průnik do událostí s jejich nadčasovým významem. Hodnocení událostí zůstává otevřeno, často s vyjádřeným otazníkem. V celém vyprávění sleduji cudné, ale stále se vracející připomínky toho, že nežijeme sami pro sebe..." /citace z předmluvy ke knize/

O knížce i Tomáši Bískovi promluvila na jejím křtu i bývalá disidentka Věra Roubalová:

"Kniha Ohledávání má podle mne opravdu výstižný název pro život Tomáše a /jeho ženy/ Daniely. Je v ní podle mne pokora, důkladnost, vnímavost, přísnost na sebe, citlivost, otevřenost i osobní vývoj. Poklad je to podle mne proto, že to je svědectví doby přes životní příběh.. A ten příběh je poctivý, sebezpytující, a jak tu už říkal Ota, i s humorem."

A co o sobě v knize tedy napsal Tomáš Bísek? Otevřeme ji například v Dovětku:

Věra Roubalová, foto: Milena Štráfeldová

"Farářské povolání mne zavedlo nejprve na dvanáct let do venkovského evangelického sboru v Telecím na Vysočině. Po odebrání státního souhlasu k práci duchovního jsem pracoval jako lesní dělník v lesích kolem Telecího. Následovalo nucené opuštění domoviny v akci Státní bezpečnosti, zvané Asanace. Ve Skotsku jsem působil pět let ve sboru Skotské církve Condorrat-Cumbernauld a dalších šest let ve sboru v Glasgowě. Farářskou službu jsem po návratu do České republiky ukončil jedenácti lety ve spořilovském sboru v Praze, po výstavbě nového kostela na Jižním Městě přejmenovaném na sbor Českobratrské církve evangelické Jižní Město... Nakonec ohledávám sebe sama. Vidím člověka, který troufale trval na svém povolání pastora a kazatele a kterému to bylo dopřáno. Ohledání zpátky mně ukazuje cestu plnou váhavosti, polovičatosti, nejistot a obav. Velký díl tvoří nejistota, zdali při selhání v určité konkrétní situaci neztrácím "všechno"...

K tomu je ale třeba doplnit ještě jeden zdroj: Spis ministerstva vnitra pod registračním číslem 9736 a krycím jménem Samota, založen roku 1979, ukončen roku 1986. PŘÍSNĚ TAJNÉ:

"Ing. Bísek Tomáš, nar. 30.11.1939 Praha, české národnosti, bez stát.přísl., ženatý, bývalý duchovní Církve českobratrské evangelické v Telecím, signatář Charty 77, vystěhovalec, trvale bytem ve Velké Británii, evidován jako NO I. kategorie. ... Bylo zjištěno, že Bísek /v ČSSR/ kolem sebe soustředil skupinu mladých duchovních CČBE - Plecháček Miloslav, Keller Jan, Pivoňka Bohdan a Hlaváč Pavel. Všichni jmenovaní vytvořili kompaktní skupinu zcela názorově shodnou. Zpravodajsky bylo dokumentováno, že se všichni navzájem navštěvují a tato setkání mají i charakter schůzek. Dle získaných poznatků bylo plně zpravodajsky dokumentováno otevřené nepřátelství objekta i ostatních jmenovaných styků, které lze charakterizovat jako podvratné.

Foto: Milena Štráfeldová

Následuje dalších osm stran spisu, kde jsou dopodrobna zachyceny schůzky faráře Bíska s chartisty a disidenty Václavem Havlem, Petrem Uhlem a Annou Šabatovou, Otkou Bednářovou nebo Milošem Rejchrtem. Ten ostatně na adresu Tomáše Bíska řekl:

"Tomáš byl vždycky jedinečný tím, že spojoval hodně ne obvyklých obdarování. On byl slušně muzikální, k tomu velmi dobrý sportovec, duchovně zakotvený člověk a měl obrovský sociální cit. A dokázal také vždycky naslouchat lidem, kteří měli nějaké trápení. On měl takové veliké ucho. Asi z těchto důvodů se také připojil k Chartě 77. Považuji si toho jeho kroku zvláště proto, že on nebyl ten první. Já byl mezi těmi prvními, my jsem ale nevěděli, co nás čeká. Jaký se strhne povyk. On byl ale mezi těmi, kteří měli potřebu se solidarizovat s námi ztroskotanci a samozvanci. A to se mi zdá ještě cennější, protože bylo jasné, že se za to bude nějak platit. A on to podstoupil. Samozřejmě nám bylo líto, když po ztrátě státního souhlasu musel dělat lesního dělníka. Nějak přišel na to, že by se přeci jenom chtěl uplatnit v té své základní dispozici, tedy v té duchovenské, takže půjde do Skotska. A když se nám záhy a tak neokázale vrátil, okamžitě mohl navázat na to, co dělal tady i ve Skotsku. Mohl tady trochu uplatnit i to, co se ve Skotsku naučil, spoustu nových písní a potýkání se s jinými kulturami a jinými národnostmi. A nejdůležitější je, že se prostě vrátil do své běžné, každodenní práce. Nevyužil toho k nějaké politicko - církevní kariéře. Zůstal tím dělníkem na vinici Páně."

Sám Tomáš Bísek svou knihu a vlastně i svůj život charakterizoval takto:

Tomáš Bísek, Otakar Keller, foto: Milena Štráfeldová

"V prvním díle, Doma, mi vyšlo toto: že se má čelit zlu úsilím o spravedlnost, nemáme se nechat jako společenství rozdělit, máme přijmout rozmanitost názorů a přístupů a nakonec zachovat jednotu společenství. Ve Skotsku jsem pak z toho vytěžil, že jazyk jakožto nástroj, i rodný jazyk, jeho kultivace, jeho pěstování, jeho užívání je úkol na celý život. Riziko vstupu do cizí kultury s rodným jazykem je masivní a to, co mne potkalo, když jsem začal působit jako pastor, to znamená trvale mezi lidmi ve skotském sboru, bylo mnohem svízelnější než konfrontace s nějakou Státní bezpečností u nás. To mi můžete věřit. Ta třetí kapitola, co jsme shledali u nás doma, je, že žijeme, a to zvláště na Jižním Městě, velmi privátní život, že trpíme velmi hrubým materialismem a že ta společenství, která chtějí žít duchovním životem, a teď mluvím zvláště třeba o evangelické církvi, mají v sobě zřetelné ghettoidní prvky. Jsou nesmírně uzavřená do sebe. Z toho vystupovat je nesnadné."