Hráči z NHL plní ochozy
Už dlouho neměly zápasy extraligy ledního hokeje takovou návštěvnost jako nyní. Paradoxně k tomu výrazně přispěla výluka v severoamerické Národního hokejové lize, protože čeští a slovenští hráči, kteří v této době obvykle bojují na zámořském ledě, uvítali příležitost trénovat a hrát v Evropě. A právě tyto hvězdy naplňují ochozy stadionů v Česku. Dnes vám nabízíme názory jedné z nich - reprezentačního útočníka Jiřího Tlustého.
Jako chlapec začínal s hokejem ve Slaném, vzpomínal nedávno při návštěvě ve studiu Českého rozhlasu:
"Narodil jsem se ve Slaném a bydlel jsem na malé vesnici kousek od Slaného, bylo to asi 9 nebo 10 kilometrů od Slaného. A vyrůstal jsem jako většina ostatních kluků na vesnici. Hráli jsme jakékoliv sporty a k hokeji, než jsem se dostal, byla taková delší cesta, protože táta ho dřív hrával a máma viděla to, co se děje kolem hokeje nebo viděla, jaká tam probíhají zranění a prostě nechtěla, abych já byl malej kluk a byl pořád zraněnej. Táta nebyl tolik zraněnej, ale viděla nějaký zlomeniny. Takže ta moje cesta byla trošku delší než asi u ostatních kluků. Byl jsem takovej hyperaktivní kluk už od brzkých let. Já jsem byl asi trošku ještě víc, že jsem nedokázal sedět vlastně v tý lavici, a proto tím začala moje kariéra hokejová, protože máma shodou náhod byla učitelka na stejný škole, nebo zástupkyně, a prostě všichni si jí stěžovali, jak já jsem neposednej, že si mě bude chodit hlídat sama. A tohle to mámu přimělo k tomu, aby dovolila tátovi mě vzít na ten hokej, abych se tak nějak unavil. Za školu jsem absolvoval všechny tyhle ty atletický olympiády. Už odmala bylo vidět, že tam talent na sport a hlavně mě to všechno bavilo. Takže já jsem hrozně rád běhal. A to vás přivede k takovýmu všestrannýmu sportu, že můžete dělat cokoliv na tý vesnici. A bylo to takový fajn, že jsem nemusel začínat. Ale potom mi to bylo hrozně líto, že jsem začal s hokejem. Mý sny šly postupně. Nikdy nebyl můj sen hrát v NHL. Začínal jsem s hokejem ve Slaným a v brzkým věku jsem hrál za Kladno, ve třetí třídě jsem přešel na Kladno. A v tý době tak tam hrála Blue Line. Hrál tam Patera, Procházka, Vejvoda, tak jako malý kluci všichni si hráli na ně, že jo. My jsme je měli před sebou. NHL pro nás byla lehce zavřená, neměli jsme tu možnost sledovat NHL, ale každej věděl o Jaromíru Jágrovi. To je pan hokejista a i můj vzor. Já jsem ho taky přece jenom měl rád, ale ty sny začínaly níž, než je NHL."
Klukovský sen hrát s Jaromírem Jágrem se teď Jiřímu Tlustému v kladenském dresu splnil:
Jako mladého perspektivního hokejistu Kladna draftovalo Jiřího Tlustého v roce 2006 slavné Toronto Maple Leafs. To mu bylo osmnáct let. A pak ho přeřadili do juniorské soutěže:
"Já jsem nebyl nadšenej z toho, že jsem šel do juniorky, ale zpětně to považuju za super krok. Tam se naučíte jazyk, naučíte se žít v Kanadě. Máte to jednodušší. Mně bylo 18 let, šel jsem do rodiny, byli tam kluci v mým věku, takže vy se s nima můžete bavit o čemkoliv, vyrůstáte pohromadě rok spolu a to vás přiměje zapadnout líp do toho kádru, než když jsem byl ten první rok poslán na tu farmu. Tam už jsou kluci, to už jsou rodiny, každej žije sám na sebe a to už prostě nepřijdete tolik do kontaktu, to už je byznys, čistě jasně byznys. Tam už se každej soustředí, má svůj život. Takže tam to nebylo takový, že bysme byli v kolektivu. Ten jazyk by pro mě bylo horší se naučit a sžít se s tím životem v Kanadě by pro mě bylo mnohem těžší. Měl jsem skvělou rodinu, ty lidi mi hrozně pomohli a já jsem jim hrozně vděčnej. Začnete rozumět po pár měsících, dejme tomu 3, 4 měsíce, začnete něco pochytávat, rozumět a přestáváte pomaličku přemýšlet v češtině, což je nejhorší problém. Když pak najednou naučíte se ty slova, tak už nesmíte překládat a musíte prostě myslet v angličtině a pak to jde mnohem jednodušejc. Po tom prvním roce už jsem měl nějaký ty základy a tam, jak říkám, přestal jsem přemýšlet v tý češtině a už to šlo mnohem snáz."
"Spoluhráči byli všichni hrozně nadšený. V tu dobu se Torontu nedařilo. Já jsem přišel na zápas proti Pittsburghu, letěli jsme do Pittsburghu, což pro mě byla taková novinka. Přijelo se na zápas, něco takovýho novýho, člověk byl rozklepanej, to k tomu prostě patří ta nervozita. Ale na druhou stranu tam byli super lidi, starší hráči a ty mi hrozně pomohli. Já musím takhle poděkovat Tomášovi Kaberlemu, Kabelkovi, a Pavel Kubina tam byl taky. Tihle ti kluci vlastně vám dokážou pomoct v těžkých situacích, když je člověk nervózní. Voni mě vzali na večeři, abych na to trošku nemyslel, prostě mě rozptýlili a to člověku hrozně pomůže. Pak za mnou vlastně v den zápasu přišel i hlavní trenér a jako trošku mě uklidnil, abych si z toho vůbec nic nedělal. Takže vlastně jsem tam šel s čistou hlavou do toho zápasu a čirou náhodou ten první gól byl takovej lehce náhodnej. Vlastně mě to trefilo do zad, ale vzápětí, já nevím, po 30 nebo 35 vteřinách se mi povedlo ujet znova a dát druhej gól, což bylo něco nádhernýho. To je něco nepopsatelnýho. To prostě, když někdo prožije, tak je to krásný."
O roku 2009 hraje Jiří Tlustý v Carolině Hurricanes, kde si na spoluhráče nemůže stěžovat:
"Jako Carolina jsme byli hodně mladej tým. Věkový průměr byl snad 26 let, což je na NHL hodně mladý. Byla sranda. My jsme žili v takovým jednom bytovým komplexu, kde nás v jednu chvíli žilo snad 12 nebo 13. Takže vlastně jsme byli často pohromadě. Po zápasech je člověk unavenej, ale jde si ještě někde sednout s klukama, najíst se. Byli jsme velká parta, takže jsme chodili pořád ve skupině, že si proberete ten zápas, pobavíte se vo něčem jiným zase a je to super mít po ruce kluky z týmu a můžete kdykoliv někam zajít. Když jsem hrál v Kanadě, v Torontě, tak přece jenom za mnou jezdili kamarádi, rodina, takže vám můžu říct, že jsem viděl Niagarský vodopády možná desetkrát a na CN toweru jsem byl minimálně desetkrát. Vám to dělá radost, jdete s kamarádama nebo s rodinou, voni chtějí vidět něco z toho města, a když tam žiju, mám tu možnost něco znát, tak vždycky jim rád pomůžete a vezmete je někam, co voni ještě neviděli."
Jeden nesplněný sen ještě Jiří Tlustý má:
"Každý máme nějaký sny a reprezentace je jeden z těch snů. Takže furt čekám na to, až si ho splním. A to mistrovství světa, zápasy už jsem nějaký odehrál s tím lvíčkem na prsou, takže teď už jenom čekám na to, až si budu moct zahrát třeba na mistrovství světa."
