Český rok Plicky a Volfa v novém vydání
Není to tak dlouho, co se čtvrtým svazkem uzavřelo nové vydání knižního cyklu Český rok. Je to mimořádně obsáhlý soubor lidové slovesnosti, který jeho autoři Karel Plicka, František Volf a Karel Svolinský rozdělili do čtyř oddílů podle ročních období. První svazek vyšel poprvé už za druhé světové války a nakladatelství Mladá fronta se teď všechny rozhodla už po několikáté znovu vydat s ohledem na dorůstající generaci čtenářů. Vilém Faltýnek o knize hovořil s redaktorkou Lucií Šavlíkovou.
Proč myslíte, že vznikla potřeba tu knihu znovu vydat?
"Tak ta potřeba vznikla za prové v mojí hlavě jako redaktorky, protože já tu knihu znám z dětství a dospěla jsemk názoru, že moje genereace by teď možná už potřebovala tu knihu vidět znovu, celé to čtyřdílné vydání. Mnoho z nás to zná z dětství, ale doma má třeba jen jeden dva díly. A třeba si to spousta lidí bude chtít doplnit nebo pořídit si celý soubor znovu nově vydaný."
Jak se nové vydání liší od předchozích?
"Skoro vůbec nijak. Já jsem to z nostalgie i z úcty k autorům chtěla vydat stejně jako to vyšlo naposledy. Dokonce i formát jsme zachovali, ale změnili jsme vizáž obálky. Vybrali jsme jiné ilustrace a naše grafička to jinak zpracovala. Ale jinak je to úplně stejné, je to reedice."
Takže až si případný čtenář koupí ten jeden díl a zařadí ho mezi ty ostatní, tak nepozná rozdíl? Ani velikostí?
"Ani velikostí. Pozná rozdíl v tom, že ta kniha se bude lesknout novotou a nebude ohmataná..."
"Možná to tak působí, protože máme tenčí papír. A kupodivu kniha, když je tlustší, i když má stejný formát, tak působí, že je větší."
Byly ve dřívějších vydáních i ty vysvětlivky, které převádějí některé lidové nebo místní výrazy do obecné češtiny?
"Byly. Ta kniha byla nesmírně pečlivě připravená. Je tam celý poznámkový aparát, vzadu v knize jsou uvedeny prameny, Karel Plicka s Františkem Volfem čerpali z neuvěřitelného množství věcí a opatřili to právě těmi poznámkami buď už oni, nebo pak v nakladatelství Odeon."
Český rok se stal za skoro 70 let podkladem nesčíslných hudebních a jiných zpracování...
"V tom prvním jarním dílu je autorův doslov a oni píší, že myšlenka na knihu je napadla už mnohem dřív a že tyhle písničky, říkanky, hádanky sbírali celý život. Tak já myslím, že jednoho dne uzrála myšlenka všechno to zúročit a udělat z toho knihu. A Karel Svolinský byl známý, že také čerpal z folklórních témat, byl to nesmírně oblíbený ilustrátor, takže to spojení bylo nasnadě."
"Pokud se mi podařilo dohledat, tak další vydání bylo až v 50. letech, tak je možné, že ty další díly vyšly až o šest, sedm let později."
Vím, že někdy jsou potíže s vydáváním starších věcí v oblasti autorských práv. Že třeba dědicové nechtějí dát svolení nebo si řeknou o takovou částku, jakou by si možná ani samotný autor neřekl.
"To máte pravdu, s tím mám taky zkušenost, ale v tomhle případo to pokud jde o přístup dědiců bylo naopak. Ale bylo to dobrodružství v hledání všech těch dědiců. U pana Plicky a pana Svolinského to ještě relativně šlo, ale pan Volf má tolik dědiců, kteří jsou naživu, že to bylo dobrodružství. Nakonec se nám podařilo je najít, byli rádi, že se ta věc vydává znovu a téměř byli ochotni nám to dát bez honoráře z té radosti, že se kniha znovu vyjde. Tak to bylo moc příjemné."
"Je tam i moravský folklór, bez něj by to snad ani nešlo. To je navzájem tak propojené, že si to odděleně neumím představit. Zdrojů bylo spousta, čerpali z literatury oba byli etnografové, pan Plicka byl i folklorista, a určitě vycházeli i z neknižních přímých pramenů, od pamětníků a lidí z folklórních oblastí."
V tiráži se píše, že kniha je pro děti od jednoho do sta let. Jak tomu máme rozumět?
"V každém z nás je kus dítěte od narození až do smrti. Ta knížka nás může provázet po celý život. Jako malí můžeme ty říkanky slyšet od maminek a tatínků, babiček a dědečků. V dospělosti se k tomu můžeme sami vracet, protože je tam uložena nějaká národní paměť. Knížka poskytuje docela dobrý obraz o životě na vesnici během roku, jak se žilo na vesnici během roku, jaké byly rituály. Je to národní paměť a každého z nás to může obohacovat o jednoho roku až do sta let."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 17. srpna 2011, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
