Americkou klavíristku Patricii Goodson do Prahy přivedla zvědavost, žije tu už dvacet let

Do Spojených států míří každoročně z Česka desítky a možná stovky hudebníků. Studují na tamních hudebních školách, pořádají vystoupení i celá koncertní turné, někteří v Americe žijí natrvalo. Počet amerických hudebníků, kteří se usadili v Česku, by se naopak dal spočítat na prstech ruky. Patří mezi ně i klavíristka Patricia Goodson z Bostonu, která do Prahy přišla v r. 1991. Soustavně se tu věnuje českým skladatelům, právě teď natáčí celé klavírní dílo Josefa Bohuslava Foerstra. Nedávno spolu s cellistou Petrem Nouzovským vystoupila i na festivalu Americké jaro. Patricia Goodson je hostem studia Radia Praha:

Patricia Goodson

U pianistky, která žila v Bostonu, napadá nejprve otázka, co vás přivedlo do Evropy a do Prahy?

/smích/ "To bylo dobrodružství. Já jsem dlouho chtěla bydlet v Evropě, to ale bylo strašně drahé a komplikované. Taky jsem ale měla velký zájem o Čechy. Já jsem sbírala známky, když jsem byla malá holka, a ty známky byly krásné. A pak jsem dostala nějakou pohlednici z Prahy. A to bylo tak překvapivě krásné! V Americe to byla samá propaganda, takže si všichni mysleli, že tu je všechno temné a ošklivé. Ale ono to tak zřejmě nebylo. A mne to hodně fascinovalo. A taky mám ráda Dvořákovu hudbu."

Vy jste se už jako studentka setkala s českou hudbou?

"Ano, samozřejmě s Dvořákem. S Janáčkem ne. Nebo jen trošku, já jsem ho ale moc nepochopila."

Tehdy nebo teď?

"Tehdy! Teď mám strašně ráda Janáčka, ale v té době to bylo jako z jiné planety. Dvořáka jsem ale měla strašně ráda. Je to ale trošku divné, protože jde spíš o komorní hudbu. Mám ráda tria, kvartety a samozřejmě kvintet. Já jsem si ale nějak nevšimla, že o klavíru to moc není. /smích/ Ta hudba má ale stejně v sobě nějaký cit. Nevím, jak to vysvětlit, ale strašně mne lákala."

Vy jste vlastně využila dá se říct první příležitosti, abyste mohla přijít do Prahy. Krátce po listopadu, po Sametové revoluci. Co vás k tomu konkrétně vedlo? Byla to nabídka nějaké výuky, školy? Nebo jste sem prostě přijela jen tak se rozhlédnout?

Skladatel Oldřich Korte a Patricia Goodson

"Já musím říct, že jsem měla pocit, že sem mám přijet a zůstat tu. A nevím proč, protože jsem tu nikoho neznala. Neměla jsem práci, samozřejmě jsem neuměla jazyk, ale měla jsem dojem, že teď je pravý čas."

To byla doba, kdy sem přijížděly desítky tisíc Američanů. Ne všichni však zůstali jako vy. Takže ten pocit byl asi správný. Jak se vám tu v těch prvních dobách líbilo? Byla to taková divoká doba...

"Bylo to určitě krásné, protože to bylo jednodušší než život v Bostonu. Bylo těžké tu najít bydlení, ale já jsem bydlela v paneláku na Jižním Městě. A to byl krásný byt."

Vy jste ale jako klavíristka potřebovala několik hodin denně cvičit. Povedlo se vám to?

"Ano, já jsem měla pianino z Českého hudebního fondu. A to bylo fajn."

A měla jste už tehdy možnost tady vystupovat? Nebo jak dlouho trvalo, než jste mohla uspořádat první koncert?

"Asi dva roky."

Co jste dělala do té doby?

"Psala jsem recenze a články pro Prague Post, organizovala jsem například vysílání pro rádio v Americe a taky jsem organizovala hudební festival."

Patricia Goodson

A když jste s těmi svými představami z Ameriky přišla do Česka, jak se vám jevil třeba zdejší kulturní a hudební život? Setkala jste se se zdejšími hudebníky. Jaká podle vás byla jejich úroveň?

"To bylo skvělé, fakt. Pestrý kulturní život, tolik koncertů! To bylo zázračné. V Bostonu je symfonický orchestr tak drahý, že jsem si nemohla koupit lístky. A to je špatný pocit. A tady bylo všechno normální, v té době byly ceny nízké. To bylo fantastické."

Až tady jste se začala věnovat českým skladatelům?

"Ano."

Koho jste si zvolila?

"Hrála jsem Janáčka, Fibicha, teď Foerstra, samozřejmě Dvořáka. Ale taky soudobé skladatele, pana Kopelenta. Já jsem trošku spolupracovala s Mirkem Pudlákem a s Hanušem Bartoněm. Teď jsem členka Ateliéru 90, takže hraju i nové věci."

Vy už jste prozradila, že připravujete nahrávky kompletního klavírního díla Foerstrova. To není zrovna snadné. Kdy jste s tím začala a jak dlouho bude celý ten projekt trvat?

"Já jsem právě teď našla další skladby, takže to je trošku komplikovaný projekt. Asi se ale blížím ke konci. Začala jsem myslím před třemi lety, pak jsem měla operaci ramene, ale doufám, že do konce roku bude hotovo."

Kdo vám nahrávky vydává?

"Brilliant Classics, to je holandská firma."

To znamená, že se dostanou i do Evropy a do světa?

"Ano, do světa."

Patricia Goodson a Petr Nouzovský

Jaké máte zatím zkušenosti s posluchači svých koncertů a těch prvních nahrávek, které jsou na cédéčkách? Jaký mají ohlas?

"Dobrý! Lidé jsou velmi překvapeni, že ta hudba je tak krásná. A fakt to je krásná hudba!"

Jeden z vašich projektů je i hudba holokaustu. Co vás k tomu přivedlo?

"Kamarád chtěl něco dělat v Praze a já jsem už kdysi dávno spolupracovala s paní Kleinovou. To je dá se říct srdeční záležitost. Já nejsem židovka, to je ale taková tragédie, A ta hudba, jako například Rosie Wertheim, Holanďanka, o které nikdo neví, tak ta hudba je tak krásná."

Věnovala jste se i těm tzv. Terezínským skladatelům?

"Ano, Gideonu Kleinovi. To ale dělá hodně lidí a my chceme dělat ty méně známé skladatele."

Vy tu teď žijete už víc jak dvacet let. Jak se za tu dobu změnit celý váš pohled? Kam se Česko posunulo, třeba i v hudbě?

"To je otázka! Určitě se tu hodně věcí změnilo. Všechno je ale taky dražší a je stále těžší živit se hudbou. Pořád tu jsou ale zajímavé věci."

Jak se vám spolupracuje s Americkým jarem?

"Já jsem už hrála koncert v minulém roce, tento rok jsem hrála s Petrem Nouzovským. A doufám, že toho bude v budoucnosti víc. To je skvělý festival. Je skoro neznámý, možná že mimo Prahu o něm vědí víc. Festival asi nemá moc peněz na reklamu, ale funguje velmi dobře. Posluchači jsou a kvalita je velmi dobrá. Strašně zajímavá je dramaturgie. Tak já mu držím palce."

My držíme palce vám, abyste dokončila Foerstrovo dílo a abyste měla úspěch.

"Děkuji moc!"

Já taky děkuji za návštěvu.